piatok, 31. januára 2014

NAIVEFIGHTERS "Kocka" (2003)


Najexperimentálnejší album folk-punkových NAIVEFIGHTERS, tentoraz aj so zapojením syňtáku (ktorý neskôr Maťa dostatočne využívala v našej kapele STEH). Kecy o NAIVKÁCH som písal už dávnejšie v predošlých príspevkoch:

http://muzika-komunika.blogspot.sk/2011/04/naivefighters-koncert-2000.html

http://muzika-komunika.blogspot.sk/2012/09/naivefighters-and-we-are-fuckinnaive.html

http://muzika-komunika.blogspot.sk/2012/09/naivefighters-budeme-tancovat-na.html


Experimentálnejšia poloha kapelu posunula ďalej a inam, gitarista Daniel vlastne potom pokračoval už v stále viac a viac nekonvenčnom hudobnom prejave a v hľadaní nových sonických expresií.
Posledne vydal album zo zložený zo koloáží zvukov zachytených (nahratých) na rôznych miestach v Sýrii.






http://ulozto.net/xTH2gCwJ/naive-fighters-zip






release info:

http://www.discogs.com/Naive-Fighters-Kocka/master/457496


------------------------------------------------------------

Alternative folk-punk trio from Bratislava. Vinyl version was released by Maloka rec.
Guitarist Daniel (who last ten years playing in electro/noise/experimental duo JAMKA) actually released album which consist field recording made between April and May 2011 on various locations across Syria. (http://zvukolom.org/releases/daniel-kordik-syria/)


mišo

nedeľa, 26. januára 2014

OSLÍ UŠI story pt. V


Piate pokračovanie príbehu o vydávaní punkového časopisu a veciach s tým spojených.





"Jsa Čechem, pořádám koncerty české. Tož přece jest nám Čechům volno, abychom svých vlastních koncertů směli pořádati. Anebo jest české obecenstvo k tomu méně způsobilé? Mám za to, že naše dobré jméno jakožto národa hudebního jest dosti staré a známé. I jest úlohou umělce, pravou láskou k vlasti nadchnutého, aby jméno to více a více povznesl. Já činím toliko začátek." BEDŘICH SMETANA, Slavoj, 1.10.1862

S prvním číslem Oslích uší se také datuje vznik, nebo založení MOTHERFUCKER DISTRIBUTING COMPANY, tedy "distribučního společenství spřátelených jedinců s mezinárodním stykem" jak velkohubě stojí ve "stanovách firmy", jejimž jediným členem jsem byl já, sám sobě dycynky nepřítel. Ale co to povídám - člen! Byl jsem general director, top manager, top office accountant a vedoucí odboru řízení lidských zdrojů, mimo mnohé jiné... Vědět tehdy, že bezbřehým modním nadužíváním "fuck" poztrácí slovo jakékoliv kuličky a přijde o svou chuť zakázaného ovoce (vždyť ani Jim Morrison si ve své době nedovolil více než jen hláskovat F.U.C.K., a uvodní bombastická řeč z koncertu michiganských proto-punkerů z roku revolucí 68 "Kick out the jams, motherfuckers..!!" je dodnes cudně vypípavaná), jistě bych firmu nazval UMCARÝJA PRSTY V PIČI, nebo tak nějak. Dnes mi svým vyprázdněným "slovníkem ulice" pijí krev obézní negerští "muthas" z U.S. of A. a vzhledem k tomu, že ji mám modrou, je na bíle dni, že pod černou kůží výrazně barevně tratím! Mimochodem, co se týče rapu, či hip-hopu, či kýho toho zmutovanýho a zvulgarizovanýho čerta, je fascinující, že hudba těchto blahobytných špekbuřtů ověšených žlutými řetězy, ve mě vyvolává nelibé pocity, jakýsi seznam negací, patologických psychiatrických diagnoz, kdežto původní blues, tedy hudba jejich otců a jejich otců, zbídačených a vyzáblých otroků z plantáží a kriminálů ověšených řetězy černými, pocity naprosto opačné, radostné, povzbuzující. Tím chci jen připomenout, že punk rock je přes klasický rock n roll pouhou přímou odnoží zelektrizovaného blues. Ale je možné, že se nemýlím.



MDC (těšilo mě, že stejnou zkratku měla moje oblíbená ultrarychlá hardcorová kapela MILLION DEAD COPS, milion chcíplejch fízlů!) nebyla samozřejmě zaměřená na žádný profit, rozehrávání bylo zdarma, zájemce o nahrávky se podílel pouze na nákladech spojených s doručením poštou. Akorát byl duševně zatížen žádostí o pomoc při rozšiřování katalogu, tedy dobrovolným sháněním dalších nahrávek. Občas malý český škudlil poukazoval na cenu kazety, která odpovídala ceně v maloobchodní síti. Ten se ale rekrutoval z řady těch punkrockových spoluobčanů, kteří byli v přímém spojení s místním vexlšrotem a nakupovali levněji a navíc kvalitněji například v Tuzexu. Já součástí těchto tajnosnubných kanálů nebyl a proto jsem raději uvítal, když si každý poslal kazetu svou. Tím se dotyčnému zase prodražilo poštovné, slevnilo inkognýto (vzhledem k občasnému prošťourání balíku ze strany autorit) a tak raději zanecháme malé násobilky.
Pro činnost se sháněním nahrávek bych mohl použít spoustu moc pěkných a výživných metafor, nevyjímaje tu o chcaní proti větru. Zkrátka šlo o to komunikovat po krkolomném obstarání jména či adresy buď prostřednictvím pošty (a s nadějí na odpověď padesát na padesát investovat do sladkých lákadel v podobě zaslání nějaké hudební chuťovky grátis, protože na obyčejný dopis reagoval málokdo), nebo přímo a to při sebemenší příležitosti - koncert, hospoda, osobní návštěva "na blind" - s kdejakým vohráblem, které mě nejdříve vyhodnotilo jako pohůnka tajné policie a potom odkázalo k dalšímu vohráblu, které mě odkázalo bud ˇněkam, nebo k dalšímu vohráblu, které mě odkázalo... tak dlouho, až jsem se zkrátka dostal ke zdroji, který už v té době dávno věděl, že jsem estébácký vyzvědač a nic mi neposkytl. Také jsem cestoval po vlasti s kazetovým double-deckem pod paží po vzoru "field-recordings" á la profesor John Lomax, Charles Seeger a jiné celebrity amerického universitního světa, já osobně mám z té doby čestné doktoráyt asi ze tří policejních služeben. Jedno zatčení obnášelo obžalování z rozkrádání socialistického majetku, když jsem se asi na deset minut napíchnul v čekárně olomouckého nádraží na místní zásuvku elektrického proudu, abych si veselou muzikou zpříjemnil čekání na vlak. Marně jsem při eskortu prosil a naléhal, že vzniklou škodu uhradím. Během oněch "field-recordings" jsem se blíže seznámil se spoustou zvukařů, někteří z nich mi tu a tam věnovali i blazeovaný pohled, víc se nenamáhali. Platila jakási přímá úměra, že čím oficiálnější koncert, tím méně komunikativní zvukaři. Ti vstřícnější z druhé strany černobílého spektra byli ovšem zase vesměs nekomunikativní z důvodů přechodné fyzické zchátralosti.
Je jisté, že pro prču samotnou vypichuju ty méně příjemné stránky businessu, ale nebýt spousty ochotných fandů, kteří mi vycházeli nezištně vstříc jen pro tu možnost sdílení, nebyl by katalog MDC tak rozsáhlý. Za všechny bych rád jmenoval například Janka Soldana z mého rodného Uničova, pořadatele soukromých androušských hudebních slavností, který dokonce sám jen tak pro radost vyráběl i obaly kazet. Z jedné jeho akce existuje třeba unikátní a hudebně velmi kvalitní záznam koncertu kapely POSÁDKOVÁ HUDBA MARNÉHO SLÁVY (osobně jejich produkci hodnotím v rámci českého bigbítu nejvýše), originální kazetu mi ovšem nějaký poberta odcizil při návštěvě přímo z bytu. Dnes je nahrávka, tedy druhá kopie, součástí katalogu vydavatelství BLACK POINT.
MDC nebyla zaměřená výhradně na punk, řídil jsem se osobním vkusem. Jen jsem se vyhýbal nošení dříví do lesa (tj. rozšiřování nahrávek z produkce FIST RECORDS - pod vedením hudebníka Mikoláše Chadimy -, "vydavatelství", nebo lépe "šiřitelství" zaměřené převážně na tzv. alternativní hudbu jako EXTEMPORE a ŠVEHLÍK) a nošení vody do studny (tj. rozšiřování nahrávek z katalogu Petra Cibulky, chartisty, který si vzal za úkol rozšiřovat, alespoň tedy zkraje, převážně tzv. undergroundovou hudbu jako PLASTIC PEOPLE a DG307). Alternativa a underground tehdy mezi sebou ideologicky směšně řevnil, kdo je jako větší sráč a kdo větší hrdina, a přitom všechno jedna rodina. Postupem času jsem zjistil, že MDC vlastně do sebe v podstatě absorbuje nahrávky z jakýchsi "oblastních buněk", produkujících muziku takříkajících ze středu své komunity. Existovaly ŠOT RECORDS, RYTMICKÁ MLÁDEŽ, STRES RECORDS, na Slovensku FUKKAVICA RECORDS, i Mašurky měly svůj KLIKOTOČ RECORDS, všechny ostatní firmy dnes k dohledání jak na stránkách OU, tak v rozličných disertačních pracích těch, co potřebují diplom.






Jediným vlastním výrobkem MDC bylo "album" kapely SMRT MLADÉHO SEBEVRAHA, velmi skočného oi punku od Vsetína pod rozmáchlou taktovkou kytaristy Romana Morocze. Roman mi tehdy přinesl domů asi pět odrbaných kazet jejich nahrávek, ze kterých se vybralo co třeba, sestříhalo, přetočilo, namnožilo - vyšly dva kusy a celý náklad byl mezi námi ihned rozebraný. Roman kazetu u mě při odjezdu vzápětí zapomněl. Přepsal jsem a přeložil texty pro distribuci za kopečky, vyrobil obal. Dnes je album v distribuci opět BLACK POINTU. Pokud obsahuje originální obal, je na něm anonymní silueta sebevraha (do které může každý dosadit foto svého fyzična), který se snaží zachránit před rychlíkem řítícím se z tunelu naděje svižným šplháním po laně, na kterém se krátce předtím chystal oběsit. Osobně jsem vyrobil asi tři desítky obalů pro různé kapely, které už ovšem dávno mohly mít svůj vlastní, o kterém jsem neměl potuchy. Těsně po převratu jsem svou kolekci obalů zapůjčil na jakousi výstavu zakázaného umění a od té doby koukám, kde nechal tesař díru. Někdy nosní dírku, jindy řiť- a furt piču, piču... Obaly nemáme, zkuste se zeptat příští týden!
Nejen produkci MDC, ale v podstatě celý svůj archív jsem během té doby z mě vrozené lakoty způsobenou vleklou industriální bídou vyhandloval za jiné nahrávky právě s Petrem Cibulkou a to za jiný hudební matroš. Zkrátka jsem nemohl cálovat ty nehorázné sumy, které požadoval. Sami považte: například nahraná kazeta C-90 stála bez dvou pětek dvěstě vočí, takže si našinec za týdení mzdu odnesl domů dvě kazety plus nějaký ten ilegální strojopisný magazín s podpisovou akcí navrch. A znovu zvažte: kolik čeho byste si vy osobně dnes sami rádi za svůj týdenní plat odněkud odnesli? Takže s pláčem ke křížku - včil už je snad jasné, kdo je " ta svině, která všechny nabonzovala", jak ve vstřícné předposranosti lomil žalostně rukama kdosi z nejmenovaného hudebního šiřitelství, když zvěděl, že kazety kolují nekontrolovatelně i mimo okruh prokádrovaných. Zbývá už jen zjistit, kdo tehdy vydával fanouškům a zájemcům o hudbu čisté lustrační osvědčení. Nebýt Cibulky nikdy by se tak masově nerozšířily nahrávky například báječných PSÍCH VOJÁKU, navíc v té nejvyšší možné kvalitě.
Otázku jak to měl Cibulka s financováním a následným vejvarem nalitým do vlastního chřtánu (jak šla šuškanda), nezodpovím, protože nevím a bylo mi to tehdy šumák. Co vím je, že jeho malý byt se podobal nahrávacímu studiu, celou obyvákovou stěnu zabíraly kazetové double-decky a cívkové magneťáky, které jely dnem i nocí, všude kolem různě odložené a štosované přišedší i neodeslané balíky. Vedl si pečlivě evidenci všeho, včetně návštěv, měl k tomu vyhrazenou objemnou knihu. A pak si pro mě přišli, jak se říká. Dostal jsem pozvánku od StB na pokec v souvislosti se zatahováním sítě v rybníku tej naší neoficiální kultury. Jooo, basa tvrdí muziku! Pan vyšetřovatel byl moc hodný mladý pán v šedém kvádru s kostkou, velmi šik bolševik, pořád cucal hašlerky, dokonce mi nabídnul, ale já odmítnul s tím, že už mám v krku knedlík. Pár hodin jsme si povídali, bylo ale vidět, že nic z toho co říkám ho kale nezajímá, dávno věděl všechno. Já jsem ale nevěděl nic a tak jsem pořád - s ohledem na sečtělost v rámci dobrodužné literatury - čekal toho druhého vyšetřovatele, toho zlého. Nepřišel. Pak táčky skončily a pán zavelel: "Tak jedem..!" "A kam?", vecu a on že k nám domů "trochu se porozhlédnout". Já měl sice doma uklizeno dávno, přesto mi srdce spadlo z kalhot mezi kolena. Ještě mi tak doma pod psací stroj podstrčí cihlu heroinu a já budu mít voplétačky s ouřadama! Vezli mě po pansku služební Volhou, ovšem směr Brno. Osmělil jsem se při vidině "s rozbitou lebkou do příkopy pad, plakala Maryčka Magdonová", že jako tudy cesta nevede a tak, a namoutě - oni to opravdu otočili, řidič se prý spletl. To už jsem byl ve voze Volze na koni a spustil nářky jako starý cigán: :"...chudobný som, nič němám pánko, prisámvačku, syn chorý, žena těhotná..." - což byla všechno pravda. Že jsem měl chrabře vykřikovat něco o povolení k domovní prohlídce, sedat si na zem a podobné výstřelky? Je vidět, případný hloupý čtenáři, že nevíš, jak rozkastovaná byla vrstva protistátních živlů, u táboráku přidám pár šťavnatých storek, anebo si přečti knihu "Nechte mluvit Kachtíka", kterou možná napíšu. Nakonec "šedaví pánové v zrcadlech kolem stěn" automobilu kývli, že k nám tedy nepůjdou (byla už přece jenom poledne, doba oběda, a oni zastavili zrovinka před zájezdním hostincem), když jim něco donesu do auta. Přinesl jsem myslím něco upečené v polooficiální Jazzové sekci a pár kazet od Cibulky s trochou té omáčky kolem, co také jiného byste od provařeného bonzáka čekali, že. A pak jsem se zase vrátil šťastně domů, žena že bude oběd a že skočí do onoho hostince pro knedlík... "Nikam! To už tady dneska bylo..!"


Osel

sobota, 25. januára 2014

INNOXIA CORPORA "Je stále těžší otočit prst proti sobě" (2010)


Kvalitný punk-rock z Valašska hraný partou s názvom "Nevinná obeť" a ich zatiaľ ostatná samostatná doska. Túto kapelu som naživo videl iX-krát a vždy to malo "říz". Dobrá muzika, dobré texty. Ich prvú platňu s podobným názvom som sa napočúval najmä naživo, v podobe koncertov na spoločnom turné. Túto poslednú nahrávku zase najmä z prehrávača. A musím uznať, že aj po toľkých rokoch im to stále šľape.





http://ulozto.net/x6JZeQ2G/innoxia-corpora-je-stale-tezsi-otocit-prst-proti-sobe-2010-zip




-------------------------------

Good punk/HC from Czech. Maybe you can hear little bit of DEAD KENNEDY´S, but I.C. have really their own face.
If you want vinyl version, contact PHR - http://www.phr.cz/


Mišo

utorok, 21. januára 2014

SOME OTHER PLACE "To Be Continued" (2003)


Príjemný post-rock/ambient z malebného mesta Tábor. CDčko mi daroval týpek čo tam hrával. Počas putovania južnými Čechami sme sa s Luckou krátko stavili aj v Tábore (viď: http://muzika-komunika.blogspot.sk/2010/10/taborova-muzika.html)a stretli sa s fajn ľudmi. A v pivničnej skúšobni miestnych kapiel som sa okrem debaty o tamojšej scéne dostal aj k tejto nahrávke.




http://ulozto.net/xNz7MJPh/some-other-place-zip


----------------------------------------------------------------------


Nice post-rock/ambient from Czech, released by Free Dimension Records.
Free Dimension is a D.I.Y. cultural organization comprised of musical groups, projects, DJ's, film makers and designers in the southern bohemian town of Tábor. It is a trade mark that envelopes the artists who perform, collaborate, create and present themselves there. Founded in 1996, Free Dimension Discotheque began as a collection of DJ's putting on dance parties. First they started producing concerts, then later records Free Dimension Records, recording studio Free Dimension Studio. The main purposes of the project are the act of collaborating through the arts, exchange of experience and information, mutual support and active participation.

Release info:

http://www.discogs.com/Some-Other-Place-To-Be-Continued/release/1014779


mišo

pondelok, 20. januára 2014

OSLÍ UŠI story pt. IV


"Continuing the story, humanity stumbles
gone is the glory, thereˇs a far distant rumble"

"Příběh pokračuje, lidstvo klopýtá
Sláva je pryč, je slyšet vzdálený rachot"

VAN DER GRAAF GENERATOR´s "AFTER THE FLOOD"






Po uzavření třetí a poslední kapitoly Oslích uší a po krátkodobém, o to však intenzivnějším rock 'n' rollovém životním stylu, jsem jednoho šedivého a kalného rána vlezl z mladické nerozvážnosti a v těžké kokot-covině do chlívku k pašíkovi (lidově: "mašurkovi") jménem Šavel Silvestr a vše bylo zase normalizačně pestr. Cituji kousek historie z oficiálních stránek undergroundového časákozpytu MAŠURKOVSKÉ PODZEMNÉ:

1991 – 1993 Rosťa Bezděk (pseudonym Osel) ještě v 80.letech opisoval a dále rozšiřoval Mašurkovské podzemné aniž redakce cokoliv tušila. Po tomto objevu byl nadšeně uvítán v redakčních řadách. Časopis pozvedl graficky a především obsahem. Současně ještě dělal punkový občasník Oslí uši, který patří k tomu nejlepšímu, co tady vzniklo a dodnes kupodivu nijak nezestárnul. V říjnu 1992 oba časopisy fůzují a Osel se stává u čísla 15 šéfredaktorem. Pak odchází po svých dvou nohou.

Titulní obálka č.13 byla vyvedena moc pěknou původní kresbou Oslíka a Mašíka drandícího na jakési pojízdné plošině, oba jako Večerníček rozhazující do vzduchu výtisky OU a MP. Psal se rok 91 a já jsem jako součást "přílohy" našeho plátku sepsal obsáhlejší slovník anglické sprostomluvy, tak jak jsem ji dříve pochytal hlavně ze zahraničních androušských fanzinů, což v té době byla věc nevídaná a neslýchaná. Fuck. Ten slovník a zároveň jakási mini-konverzační příručka se pyšnil bulvárním jan-ámosovským titulkem "BĚŽ DO PRDELE, TY KURVO ZKURVENÁ!" a já se téměř obával, že celá věc u cenzora Komínského neprojde. Inu: prošla, co by ne! Shodou okolností mi bylo právě v té době umožněno ( z mimořádné nouze a nedostatku angličtinářů) vyučovat řeč na místní průmyslovce, což bylo s ohledem na muj vnější "obal" také nevídané a neslýchané, o - leckdy lidově domýšleném - obsahu nemluvě. Protože jsem byl se žáky - na rozdíl od sboru pedagogů - zadobře, přitočil se během jedné hodiny ke mě velice spiklenecky mladý číman s tím, že má pro mě něco moc seznačního, z čeho bychom se mohli třeba také učit... "...a kurva( zkurvená)!", ujelo mi při nahlédnutí do matroše. Bylo pozdě na jakoukoliv akci, četné kopie už zhusta kolovaly po škole, aby byly vzápětí odchyceny. Nastalo vyšetřování, já jsem na pedagogické radě obdržel jeden "výtisk" a byl jsem požádán o vyjádření. Chvilku mi trvalo, než jsem se opanoval, zorientoval a pochopil, že se po mě nežádá "vyjádření" ve smyslu "vysvětlení", ale jen něco jako "odborný posudek". Se zadnicí zmáčenou potem jsem poté jako zdatný rétor velice moudře zahovořil a na závěr svého proslovu se od takové práce jako slušný pedagog štítivě distancoval. To zminˇuji hlavně proto, kdyby někdo pojal báječnou myšlenku zaměstnat mě jako tiskového mluvčího. Jsem schopen vykecat každou buznu i z globálního oteplování. Dodnes mě propalují neúhybné rentgenové oči matikáře, všeználka a kardinálního rošelijé na půdě školy vezdejší.
Na půdě MP, této konečně rozjeté androušské mašině, jsem byl šéfredaktorem, posléze redaktorem, posléze překladatelem, posléze přispěvatelem (mým posledním příspěvkem byla pravdivá tragikomická povídka o válečném střetu s hordou h-romských cigošů na vepřovském nádraží nazvaná "Osel a opice") a posléze - jak uvádí tiráž č.17 - "topičem a hlavním brzdičem". S odstupem času si obzvláště cením onoho dvojsmyslého "topič". MP se po mém odchodu samozřejmě nepotopilo, frčelo plnou parou vpřed. Na palubě v té době už stáli pevně rozkročení onačejší podzemní kábrtové: Olda Šíma, velmi kvalitní písavec (a šéf hudebního vydavatelství BLACK POINT ), který řičel do větrného tunelu: "Celý časopis je dost DOLEVA, jsem na to dost alergickej!" a Vladimír "Lábus" Drápal (později šéf GUERILLA RECORDS) také s kvalitním pérem, který to dotáhl v místě svého bydliště až na ředitele kulturáku. Všímavý Šavel Silvestr, v občanském průkazu řečený Pavel Komínek, tu a tam jako kozí bobek utrousil poznámku, že ve svých rozhovorech s underground V.I.P. také nemusí být Lábus vidět na každé otištěné fotce. Třetím výkonným komínem na impozantním Podzemnicu byl Halfskin alias Milan Mézl, velmi rád jsem četl jeho recenze psané obeznale (i když to asi nebude to pravé vořechové slovo), s nadhledem a vtipem. Svatá redakční trojice! To říkám bez špetky jízlivosti, MP mi v dobách svého rozkvětu přišlo jako taková malá česká obdoba celosvětově proslulého amerického HIGH TIMES (v překladu nejen "Nejvyšší čas", ale i "Čas zhulenosti"), z kterého se také přebíraly příspěvky. I v tom malém dobrovolném kroužku českého undergroundu obecně však bylo velmi oblíbeným sportem vzájemné mytí prdelí a okopávání kotníků, a tak si Mašurky díky soustavnému velebení marihuany a vnášení potřebných informací do každého čísla vykoledovaly od zlých jazyků přízvisko "Malý zahrádkář". Byla to hanebná odveta ze strany punkové redakce ANIMAL S.O.S., která se šeptandou dozvěděla, že komunita "piva a řízků" jejich fanzin, neustále zveřejnující fotky makaků různě trápených v laboratořích, nazývá posměšně "Opičí magazín". V té době jsem už ale stál notně stranou výpravného seriálu "džunglí a cirkusem", s č.15 jsem s prací sekl, smekl a rozběhl se za odhozeným širákem v dál. Zdlouha a špatně: zdálo se mi, že nemám věci plně pod kontrolou, zvláště když v jednom z čísel vyšly jako ilustrační doprovod mé koláže ve společnosti s kolážemi již zavedeného básníka a spisovatele Miroslava Huptycha, nebo když byl jako hotové dílo (!) zveřejněn můj teprve nahozený šmírák komiksu a povídky na pokračování, jednalo se o takovou parodii na Rychlé šípy. Nutno podotknout, že dílo pana Foglara bylo v úzkém levičáckém kruhu redakce, tedy mě a Šavla, považováno s úctou a jednotlivé zpotvořené citace prosakovaly v narážkách v písmu co chvila. Tehdy se mnohým čtenářům zdálo, jak jsem bokem zvěděl, že s Oslem asi nebude všechno (mo) mentálně až tak v cajku. Na vše jsem z nížin svých hlubin vysoce nazřel a se zíváním zhodnotil, že "To nejmenší co můžeme udělat je zamávat si", abych si tímto vypůjčil z titulu alba mých milovaných Van der Graaf Generator. A "After the flood", po mě potopa... Mašurkovské podzemné najelo na mělčinu až s číslem 25. a hnípá tam dovčil. Škoda lásky! Nebo Folcvágn..?
V rozsáhlém dokumentu České televize o historii rock n rollu v naší dvojocasé socialistické vlasti, ve které tak proklatě chyběly banány až se po převratu horlivým přičiněním vlastních obyvatel sama stala banánovou republikou, je o MP několikaminutový šot , ve kterém vystupuje vydavatel Šavel. Po shlednutí jsem jen zdánlivě smutně zahýkal, že do kamery také mohlo padnout, že rozebraného nákladu 1. 500 kusů ( č.1 začínalo s jedním jediným strojopisem a jsme -li u nákladu, tak jen pro srovnání: dříve zmiňovaný slovutný Maximum Rock ´n´Roll s celoplanetární distribucí měl kolem 10. 000 kusů a nikdy se zcela nevyprodal) se dosáhlo až po fůzi s OU, kdy MP převzalo i "členskou základnu" s velmi zvědavým očekáváním. A ještě drobnost: Šavel uvádí, že nikdo z redakce za svou práci nedostával z pochopitelných důvodů honorář. Musím na sebe prásknout, že mě osobně kdysi vyplatil dokonce několika tisícovkama, jenž ale vzápětí nepříjemně znehodnotil nejapnou poznámkou, že to je "na to kolo pro tvý děti", když prý tak pořád skuhrám, že jsem díky MP věčně švorc. Už si nevzpomínám, ale mám dojem, že mé děti mrkev pro Osla ostrouhali. A já se probudil do dalšího šedivého a kalného rána se strašidelnou kokot-covinou...


Osel

nedeľa, 19. januára 2014

Záznam z turné ČAD / ROVNOU CHODBOU (video)


VHS-rip s krátkym záznamom zo spoločného turné kapiel ČAD a ROVNOU CHODBOU po (Východnom) Nemecku, rok 2003.
Grind/rip-core vs. chaotik-punk/HC.







------------------------------------ VIDEO ------------------------------------------------


http://uloz.to/xeqjWGKw/title-0101-avi


-------------------------------------------------------------------------------------------


More info/photo:

http://muzika-komunika.blogspot.sk/2013/01/rovnou-chodbou-foto-2003.html


mišo

piatok, 17. januára 2014

Garáže pod Prístavným mostom XIII.



Po rokoch-rokúcich som sa konečne dostal ku zdigitalizovaniu vidokazety na ktorej je okrem iného zaznamenaných aj niekoľko koncertov z Garáží pod Prístavným mostom.
Sú to v podstate len krátke niekoľkominútové fragmenty z koncertov a hoci sa dala ťažko na nich dobre zachytiť a vidieť tá jedinečná atmosféra, je to aspoň istá referencia o tamojšej scéne z rokov minulých. Všetky zaznamenané koncerty sú z roku 2003.



------------------------------------- VIDEO ---------------------------------------------------


http://ulozto.sk/xA3KDBeW/title-0301-avi


-----------------------------------------------------------------------------------------------


Na videu je záznam z troch koncertov:



S.I.K.A./ FESTA DESPERATO/ AD CALENDAS GRAECAS - kde S.I.K.A. v plnej paráde produkuje svoj bezhlavý tHrash v štýle HERESY či LÄRM pustených pospiatku, FESTA v čele s pôvodným spevákom Mirkom zabíja a Kalendáre vo výbornej forme rozhýbali aspoň časť publika.


---------------------------------------------------


IF THERE IS A HOPE /BOZOKA/ SOULEMIGRE


Dve emo-core kapely s Bratislavy (o oboch viac info v archíve blogu) a holandskí SOULEMIGRE. A tuším že IF THERE IS A HOPE tam hrali svoj úplne prvý koncert.


---------------------------------------------------





S.I.K.A/ ROVNOU CHODBOU/ VERGE ON REASON

Sranda, s ROVNOU CHODBOU tu máme nahraté tri pesničky a všetko sú to covery. Prvý je "Svet naopak" od RIOT IN OPERA, druhý "Smogalarm" je od (východo)nemeckej kapely L´ATTENTAT a posledný "Útok na špicu hitparády" od ZÓNY A.
S.I.K.A set tu nie je zaznamenaný.


-----------

Poradie kapiel na videu: S.I.K.A./FESTA DESPERATO/AD CALENDAS GRAECAS/IF THERE IS A HOPE/BOZOKA/SOULEMIGRE/ROVNOU CHODBOU/VERGE ON REASON

-----------

EXTRA vďaka patrí Whackovi za pomoc zo zostrihaním videa.

-------------------------------------------


Video-recordings from our Garage-practice room, where we organized some D.I.Y. concerts couple years ago.



Mišo


streda, 15. januára 2014

OSLÍ UŠI story pt. III


Príbeh punkového fanzinu OSLÍ UŠI priamo z pera jeho vydavateľa Rošťu "Osla" pokračuje:



"...v tomto údolí umírajících hvězd
v tomto dutém údolí
v tomto zlomeném jícnu našich ztracených
království
na tomto posledním místě setkávání
společně tápeme
a vyhýbáme se řeči
shromážděni na tomto pobřeží vzduté řeky..."



Materiál do každého čísla se sháněl věru krkolomně, Eliotova "Pustina" hadra. Obdobu mé "práce" si dneska vychutnávají pouliční a podomní prodejci a sjednavači smluv čehokoliv: "Dobrý den, mohl bych vás prosím vás ... aha... tak vám přeji krásné odpoledne..." Ale já ve svých letech už prošel důkladným školením socialistického vzdělávacího systému a měl jsem stále přičinlivě na paměti, že "Iniciativě se meze nekladou." A v kombinaci s intošským "Jen malý člověk si klade malé cíle." a lidovým "Vydrž, prťka, vydrž..!", to byla vskutku nehorázná brnkačka. Rozjel jsem tak čilou korespodenci, že pošták, bytostným založením veselá kopa, mě začal zdravit velice nevrle. Agenda se stále rozrůstala, získávat kontakty v zahraničí bylo v podstatě jednoduché, protože tady například kolovala originální čísla informacemi neskutečně natřískaného amerického undergroundového fanzinu zaměřeného na punk - MAXIMUM ROCK N ROLL. Redakce MRnR ovšem měla barák jenom pro sebe a angažovaly se tam desítky lidí, fanzin měl dvě přehršle přispěvatelů a distribuci po celém světě. Jenom stránek "nad dopisy čtenářů" měli tucet a kousek. Myslím, že uspěšně fungují dodnes. Kontakt na mě se začal také pozoruhodnými cestičkami šířit za hranicemi., občas jsem obdržel i nějakou "nevyžádanou zásilku". Tak mi například jednoho škaredého dne přišel balíček z Francie s knihou JUDASJESUS, takovou kompilaci intelektuálních příspěvků od tehdy již celosvětově slovutných punkerů. Autor kompilátu (později mi zaslal ještě autorský výtisk jeho knihy o Rimbaudovi) byl přítelem tehdy málo známého herce Marka Vašuta, což bylo vskutku bizarní. Do zasílky neuváženě vložil dvacetifrankovou bankovku a tak jsem musel osobně na poštu a celý balíček se pod dohledem paní ředitelky a jakéhosi mě neznámého pitvorného pána s pleší a v šedém saku - já jsem těmto týpkům soukromě říkal "moskevští inžynýři" - důkladně protřepal. Netuším, kolik deka mé vlastní prdele mi zachránil následný politický převrat v roce 89.
V souvislosti se získáváním materiálů bych rád s velkou úctou vzpomenul a aspoň tímto způsobem dodatečně vzdal svůj hold jednomu mě neznámému "pražskému pepíkovi" jménem Petr Štembera (bez záruky), ještě starší "houní", než jsem byl já, který byl v kontaktu s Vencou Malíkem. Tento geroj chodíval na britskou a americkou ambasádu poptávat tam dostupný MELODY MAKER a NEW MUSICAL EXPRESS, rukou (!!) přepisoval vybrané články, doma je překládal, přepisoval na stroji a následně v průklepech šířil bez odměny mezi své známé. Jenom vytříděných věcí pro případné potřeby OU jsem měl doma kopu zvíci jezedˇáckého stohu! Ještě je potřeba připomenout, že i díky stále běžnějšímu přístupu ke kopírovací technice začala "bujet" fanzinová scéna, ve které získali mnozí jedinci možnost uplatnit své ambice, takže dinosaurus jménem Oslí uši mohl v klidu zmírat po přesličkách. Dnes je dílem lekrační a dílem potupná nutnost připomínat mladším ročníkům v jejich kravských rozhledech, že v dobách krále Gustáva prvního Opeřence neexistoval ani internet, ani mobil a že přístup k tzv. "pevné lince" byl značně omezený, kontakty se musely odbývat složitě poštou, nejlépe osobně. A tak mi kromě všeliké pachuti v ústech zůstala spousta veselých "historek z natáčení". Vzpomínám si, jak jsem omylem zničil poslední stránku jakéhosi rozsáhlejšího materiálu z Melody Makeru, který jsem už druhý týden překládal. Nezbylo než si v práci vyžádat dovolenou, odjet do Prahy, vyhledat nějakou akademickou půdu, kde kýžený výtisk skladovali, trefit se do odpolední pracovní doby, bylo zrovinka úterý a otevřeno pro veřejnost měli až ve čtvrtek (mezitím hledat přístup k telefonu a modlit se, atˇto v práci někdo dopoledne zvedne a omluví mě, že nedorazím), vystát několikahodinou frontu před xeroxem mizerné kvality, který se neustále sekal, a s kořistí se třetího dne šťastně vrátit domů, tedy znovu absolvovat čtyřhodinovou cestu vlakem v uličce u hajzlíku, v pozoru, spolu s dalšími třiceti šťastlivci - loktaři, kterým se nějak podařilo do uličky vagonu zvenku taky nacpat. Doma jsem zjistil, že mi obsluha kopírky ( po mnoha desítkách minut vzájemného boje jsme se už doslova nenáviděli, já měl od každé velkoformátové stránky MM snad desítku xeroxovaných listů A4 kopírovaných ve stylu "pokus-omyl", které se ovšem museli krvavě platit) právě ten potřebný kousek vytiskla jen zpoloviny.







Osel

pondelok, 13. januára 2014

OSLÍ UŠI story pt. II





...pokračovanie príbehu o OSLÍCH UŠÍCH:

Během tři let vyšly tři čísla Oslích uší, pokaždé zhruba obdobného rozsahu a obsahu, včetně mých originálních grafických listů, jejichž součástí byl barevný sprej, takový drobný unikát v tehdejším světě graffiti kultury. "Barevné" (tedy posprejované) byly i některé stránky. Druhé číslo mělo obálku osla s červeným čírem a vyšlo v nákladu dvaceti kusů, prodával jsem ho tentokrát tuším za stopadesát vočí, což dělalo sotva náklady na tisk (xerox) každého jednotlivého čísla. Kdyby se fanzin rozdával tak jako tomu bylo poprvé, nikdy by nemohlo vyjít číslo další. S třetí várkou oslonovin jsem už tušil, že se s největší pravděpodobností jedná o labutí píseň, a tak jsem Oslím uším s pomocí pěti prstů na levé ruce a pěti na pravé vystrojil, co se týče vzhledu, extra nóbl funus. Moc hezké to tehdá měly! Ke sprejům jsem ještě přidal xeroxem odlišně barevně tonované stránky. Tentokrát již nebylo na obálce "logo" OU, ale fotografie skutečně nejpunkovějšího punkera tehdejší bolšánské éry - Ivoše "Kačera" Kachtíka. Číslo vyšlo v nákladu třiceti kusů, jeho součástí byla originální kazeta s potiskem jako zvukový doprovod k obsahu, každy kus jsem prodával myslím za dva a půl kiliánu. A to už jsem byl v mnohých očích za těžkého žida, ač třeba jenom prázdná kazeta C-60 mě stála sedm pětek. Naštěstí jsem v té době už dávno chodil kanálama. Nemělo smysl klohnit čtvrtý nášup, nebyla by to už ani frajeřina, ale čiré zoufalství. Finančně jsem byl na huntě, trvalý spánkový deficit za uplynulé tři roky toho zarytého osla ve mě také řádně uondal, ale hlavně: fanzinu se nepodařilo vytvořit trvalejší tým spolupracovníků a přispěvatelů. Ti, co se okrajově prohnali jeho "redakcí" sledovali jiné cíle, například Martin Valášek později založil fanzin vlastní (což mi tehdy, přiznávám se bez mučení, samým překvapením lehce pozvedlo levé obočí), následně na punk zaměřené hudební vydavatelství Malaria Records. Z obdobného soudku: na té malé české punkové scéně velmi činorodí bratři Ježkové z nedalekého Olomouce, pokrevní kamarádi Petra Urbáška, namísto spolupráce s OU začali vydávat vlastní fanzin SRAČKA. Dodnes si jednou za sto let kladu otázku, zda se náhodou šeptandou nerozneslo, že u mě si nevychutnají v české kotlině tolik oblíbené vzájemné poplácávání se po ramenách, nebo zda si chtěli jen sami pro sebe urvat svých warholovských patnáct minut slávy. Mě to další tříštění odjakživa roztříštěného připadalo kontrapruduktivní, ale zase připouštím, že jak MALARIE tak SRAČKA, která opravdu nemohla zvolit příznačnější název, byly punkové fanziny ve své čiré krystalické podobě. Osobně jsem obdivoval brněnský neortodoxní ŠOT, který vydával Luboš Vlach. Ten maník uměl o hudbě velmi zasvěceně a poutavě psát. ŠOT, na rozdíl od OU, obsahoval spoustu původního materiálu, takže moje bledá závist byla na místě. V té době se navíc s politickým převratem začal společenský led, po kterém se tak fajně bruslilo, lámat a jednotlivé kry se od sebe rychle
vzdalovaly. S informacemi se najednou roztrhl šourek a potištěné polistopadové listí se začalo shůry sypat jako uschlý hnůj.
Ohlasy na Oslí uši byly pochopitelně kladné a uznalé, já ale veškerou tu chválu kvitoval vícemně s pouhým zadostiučiněním. Vzít to do důsledku - ono by bylo jaksi nepatřičné, když už ne přímo trapné, za tehdejší situace a podmínek jakýkoliv obodobný počin ještě kritizovat, to by si nelajsnul nikdo, byť já bych každou případnou kritiku vítal. Chvála je příjemná, ale kritika posouvá dál. Na druhé straně, bych při nejlepší vuli nebyl s to
cokoliv dolaďovat či vylepšovat. Do fanzinu jsem ze sebe vyždímal první poslední a "technické (ne)zázemí" skýtalo přísně omezené možnosti.
I po letech jsem tu a tam dostával pochvalné dopisy a žádosti o výtisk, kterým jsem bohužel nemohl vyhovět. Jedna "groupies" mě dokonce vyhledala osobně a (cenzurováno). Jak patrno, vždycky se dá nějak vyhovět... Kterýsi dnes renomovaný žurnalista mi napsal, že si na každém čísle "pochutnával jako na té nejlepší irské whisky", potěšila mě neustupná žádost pozdějšího kolegy v redakci MAŠURKOVSKÉ PODZEMNÉ a ještě pozdějšího majitele pražského hudebního vydavatelství Black Point zaměřeného na český androuš, Oldy Šímy - "Já je prostě chci!" Takové žádosti se nedalo odolat a tak jsem mu tehdy jeden výtisk klopotně sehnal. Doneslo se mi, že jednotlivá čísla fanzinu, tohoto "monstra", jak se kdosi kdysi na internetu vyjádřil, skončila jako "vzácný přírůstek" (slova ředitele knihovny a experta na samizdat pana Jiří Gruntoráda) v pražské knihovně zakázané literatury LIBRI PROHIBITI. Jedna známá, která si tam kdysi šla Oslí uši omrknout, mi pohoršeně líčila, že měla dojem, že si snad bude muset běžet umýt ruce, než jí fanzin "ale výhradně jen ke stolečku" půjčí. A prý: "A ještě se tam na mě pořád jakejsi chlap chodil koukat, asi jestli obracím listy dostatečně opatrně!" Tolik hlasy zvenčí, tedy žádná schíza. Nejen v souvislosti s OU a nejen s odstupem času bych se rád důsledně vymezil proti všemožným těm "ouholičkám" ("To je taková strašně škaredá dětská nemoc, víte?" - Rychlonožka) a tradovaným mýtům o tom, co všechno za těch zlých komunistů nešlo. Šlo ledascos. Bezezbytku platí fráze, že nikdy to není v režimech, ale v lidech a jejich vstřícné předposranosti. Jářku, neslyším snad již včil odkudsi, že tohle jsem si mohl odpustit..?

Osel

nedeľa, 12. januára 2014

OSLÍ UŠI story pt. I


Nedávno sa mi podarilo skontaktovať sa s Rosťom "Oslom", vydavateľom starého fanzinu OSLÍ UŠI. Poslal som mu niekoľko otázok, ktoré sa týkali vydávania toho plátku a okolnostiach a o mi svižne poslal odpoveď. Keďže sa v najbližších dňoch chystám pokračovať v skenovaní prvého čísla tohto zinu (po riadne dlhe prestávke, uznávam), tak to berte ako taký reštart.





"Ahoj Mišo, posílám část odpovědí... problémem není odpovědět, ale jak to celé pojat, nevím, do jaké míry tě celá věc až tak zajímá. Zde:

Motto: "It s just work, all that matters is work." ("Prostě práce. Jediné na čem záleží je práce.") Andy Warhol ( Lou Reed: "Work" from "Songs for Drella" album)

Odhaduji, že v roce 1988, plus mínus nějaký ten pátek, rozprášili slepičí prdýlky tehdejšího establišmentu časopis Vokno a dílem pozavírali členy redakce, takto slepičí prdýlky současného establišmentu. Já měl Vokno ve velké váženosti, později jsem ho sháněl přes Petra Cibulku, přepisoval jsem ho a šířil kolem sebe jako protilátku bolšánského neinformačního tyfu. Tehdy jsem se, jak se říká u vás, "bohovsky" nasral a předsevzal si, že Vokno budu nejen šířit - sháněl jsem tehdy po všech čertech jakákoliv starší čísla - ale že komplet zastoupím celou redakci a se vší parádou budu partizánsky vydávat Vokno sám! A začal jsem koumat, jak na to. V té době jsem se ovšem seznámil s Petrem Urbáškem, punkerem tělem a duší a velkým zastáncem zvířecích práv, což tehdy rozhodně nebylo běžné, naopak. A právě on tehdy vydal jeden z prvních opravdových fanzinu u nás (po vzoru SNIFFIN GLUE, vůbec prvního punkáčského fanzinu z Londýna z přelomu sedmdesátých let, - tedy s veškerou tou punkovou estetikou vynucenou technickými možnostmi) s bizarním názvem HLUČNÁ LOBOTOMIE. Pár stránek A4, strojopis, rukodělná grafika, xerox, sprej. To mě velmi zaujalo, protože já uvažoval výhradně v rámci běžného strojopisu a následných průklepů. Dali jsme jak se říká "delší nesouvislou řeč", trochu se oťukali - přece jen to byl (o)kovaný punker a já hipisácká "houně" - a dohodli jsme se, že vytvoříme časopis spolu. "Ale musí to být bomba..!", upozorňoval mě Petr, což bylo vskutku slovo do pranice. Nic menšího by mě ovšem ani nenadchlo a šli bychom asi každý dál svou cestou. Začalo se makat, vše se řešilo za pochodu. Tehdy Petr ještě netušil, jakou bestii ve mě probudil, přiznávám mu k jeho velké statečnosti se kterou mi nosil svou porci graficky zpracovaných stránek, ještě obrovskou snahu a něco, čím trpí málokdo - soudnost. "Makej, kurva, makej..!!", drtil jsem ho a přehlížel, že nejen děti je třeba také chválit a povzbuzovat. "Sám jsi chtěl bombu! Já jsem čekal hirošimu a nagasaki v jednom a ty mi tady budeš podsouvat bombičky do sifonu..?!" Takhle nějak to bylo. Neříkal bych to ale, kdybych přitom sám sobě nešlapal na vocas! Ani jeden z nás ovšem netušill, do jakých rozměrů se časopis rozroste. Neměli jsme přitom žádné materiální ani finanční prostředky, vyjma svých zaměstnaneckých almužen, byla to zkrátka frajeřina. Ale jak říká Luke Jackson, hrdina filmu "Frajer Luke", který po sázce snědl padesát natvrdo uvařených vajíček: "To je právě ta frajeřina - nemít na to!"
Inspirací pro název OSLÍ UŠI mi byla věta z díla mého oblíbeného protirežimního písmáka Karla Havlíčka Borovského "Král Lávra má oslí uši, král je ušatec!" A mít v názvu převážně hudebního fanzinu orgán sluchu je ... a jsem já to přece jenom Osel, zrovinka včil mi to slovo vypadlo! No nic, každý si jistě za domácí úkol doplní sám, že.
Opravdovou pomocí při výrobě prvního čísla byla nabídka Pavla Komínka, zpěváka skvělé androušsko-pankýšské kapely STARÁ DOBRÁ RUČNÍ PRÁCE a vydavatele podzemního občasníku MAŠURKOVSKÉ PODZEMNÉ, který se jako vyučený knihař nabídnul, že tu nehoráznou papírovou bichlajznu nezištně sváže. Vyšlo pouhých deset kusů (na vyšší počet čísel už prostě nebyly peníze) a zbývalo vyřešit distribuci. Já jsem nechtěl, aby se se zakoupením výtisku časák válel u někoho v šuplíku, nechtěl jsem, aby kdokoliv mohl říkat "Mám Oslí Uši!", dotyčný by byl totiž ušatec. Šlo přece hlavně o to, aby se mezi našince šířili informace. Oslí uši č.1 byli tedy zadarmo, nikdo si je nemohl koupit, nikdo je tudíž neměl právo vlastnit, což také bylo v časáku výslovně uvedeno. A tak jsem pro volnou distribuci převzal systém Venci Malíka, mimořádného hudebního nadšence odkudsi z hlubin jesenických hvozdů, který šířil na kazetách kompilace málo dostupných zahraničních nahrávek - zkrátka vždycky s každým "číslem" rozeslal jednotlivé kazety na různé adresy a přiložil seznam dalších "učastníku provozu", kteří měli po vyposlechnutí kompilaci obdržet. Já jsem žádný jmenný seznam už kvůli politické bezpečnosti čtenářstva v tomto ohledu neuváděl, spoléhal jsem na samospád. A tak deset geograficky vhodně zvolených osob obdrželo bud poštou nebo osobně po výtisku. Do jaké míry to fungovalo nevím, osobně jsem nikdy žádné číslo do rukou nedostal. Asi jsem byl vyhodnocený jako politicky nevhodný.

Osel

piatok, 10. januára 2014

Garáže pod Prístavným mostom XII.


Príbeh alternatívneho koncertného miesta na periférii Bratislavy pokračuje...





Tento krát uverejňujem krátku spomienku jedného z pamätníkov tamojších akcií - Strapatého.
Keď som v sezóne ´96/´97 začal chodiť na garážové koncerty, takmer nikdy tam nechýbal neprehliadnuteľný bradatý týpek s očami ako trnky, ktorý pobehoval vôkol a od ľudí vyberal "vstupné pre kapelu". Skrátka taký punkový Rumcajz.



GARÁŽE POD PRÍSTAVNÝM MOSTOM V 90-TYCH ROKOCH


"Zdar tu Strapatý, Mišo ma požiadal o napísanie nejakých spomienok na veci okolo koncertov v garážach pod Prístavným mostom v 90. rokoch v Blave. Keďže som trocha staršieho vydania, nie na všetko si asi spomeniem, ale myslím, že to bolo asi nejako tak ako tu píšem s tým, že je to moja osobná spomienka a niekto, kto v tej dobe pôsobil na scéne okolo Garáži môže mať na to úplne iný názor a pohľad...

Takže niekedy okolo 1993 sa začína formovať Československá hardcore/punx scéna prevažne s punkáčov, ktorí neprepadli fetu a zakladajú dnes už prevarené kapely ako NONCONFORMIST, LOS SOMMROS, PAZI SNAJPER, AVGRUND, HERTLINE, HOW LONG, SPRÁVNY SMER... Začína sa hodne cestovať na pokuťáky po celom Česko/Slovensku...mnoho ľudí z rôznych kútov oboch republík sa navštevuje na koncertoch a akciách. Vtedy naozaj nebol problém cestovať na koncert NONCONFORMIST aj do Liberca....

No a samozrejme, že v Blave okrem U-čka, kde sa snažia prevarené punx kapely /HIATUS, FLEAS AND LICE, MDC, DEFINCE, DOG ON A ROPE, PETER AND THE TEST TUBE BABIES.../robiť Vrešťo a spol. sa v Garážach pod Prístavným mostom v skúšobniach kapiel TESTIMONY/AVGRUND a za podpory chlapov z už spomínaných TESTIMONY /väčšinou šlo o zapožičanie aparátu/začínajú prvé hardcorové koncerty v duchu D.I.Y. Nespomeniem si na všetky kapely, ktoré banda okolo Láďa, Naivky, Achmeda, Joza, Kuba - no bolo v tom hodne ľudí – spravila, a tiež nie na všetkých som sa zúčastnil, ale ak áno, tak väčšinou som Láďovi pomáhal s jedlom, alebo vyberal 30,- Sk vstupné, ktoré sa komplet rozdelilo kapelám. Jedlo pre kapely varili doma buď Láďo, Maťa/NAIVEFIGHTERS/, alebo na tú dobu výborný kuchár Kubo/Ad Acta/... Keďže sme skoro všetci bývali u fotrovcov/ja som síce mal svoj byt, ale býval som 100 km od Blavy/, tak kapely väčšinou spávali v garáži, sem tam u Joza niekde na byte v Karlovke?? ?(myslím že v Dúbravke – pozn. Mišo), alebo u Kuba v Kúpeľnej pri Dunaji. Myslím, že niekedy okolo 1998-1999, kedy Láďo odišiel na civilku, Kubo študovať, Jozo sa dal na metal a prerušil kontakty, ja som odišiel na farmu - dá sa povedať každý šiel inou cestou, tak koncerty na Garážach prebrala iná generácia punkáčov.

A tu asi moje spomienky skončia. Musím povedať, že som rád, že aj po 20tich rokoch Garáže fungujú, asi ako najstaršie miesto na D.I.Y. koncerty v Blave a určite sa tam znova stavím na koncert podporiť tých, ktorí stále veria, že veci sa dajú robiť aj takouto cestou. Držím vám všetky palce."


Strapatý,v Púchove 06.01.2014

strapo@seznam.cz





pozri aj:

http://muzika-komunika.blogspot.sk/2013/03/garaze-pod-pristavnym-mostom-pribeh.html


P.S.
Nedávno som sa konečne dostal ku prepísaniu VHS-C kaziet, na ktorých je okrem iného aj pár záznamov z garážových koncertov rôznych kapiel z roku 2003 - len námatkovo: ROVNOU CHODBOU, S.I.K.A., FESTA DESPERATO, AD CALENDAS GRAECAS, IF THERE IS A HOPE, BOZOKA...

Tak niekedy nabudúce zase na Garážach.


mišo

utorok, 7. januára 2014

V/A "NO BORDER JAM 6" (1999)


Výberovka zo Slovinského punk-rockového festivalu NO BORDER JAM, jedného z najstarších undergroundových festivalov vo východnej Európe. Nahraté naživo 22.8. 1998 v MC Pekarna, Maribor.





http://ulozto.net/xoCKTdtg/no-border-jam-zip



-----------------------------------------------------

"No Border Jam" is the oldest underground music festival in Slovenia and has been held in various locations since 1992. Anarchopunk is the main genre of the festival and brings variety to music, enables people to spend quality time, and socialize with people of different life views. Numerous world renowned punk groups have performed at the festival, such as Oi Polloi, Marky Ramone, Citizen Fish, Wat Tyler, Icons of Filth, Anarcrust, and The 4 Sivits. Excellent Slovenian groups also take the stage and some of them are known in Europe as well. These groups include Pridigarji, Scuffy Dogs, CZD – Center za dehumanizacijo, Hic et Nunc, Muškat Hamburg, KUD Idijoti, Polska malca, and Elvis Jackson. Traditional activities accompanying the festival include an underground market, video and graffiti art projects, and piercing. The No Border Jam and its politically engaged social movement also organize a meeting of independent publishers, distributors, and underground music scene activists each year.



NO BORDER JAM No. 6

Maribor: Front rock,
CD, 73 min, 36 sek

Trax:
Anarchophobia : Teh mob strikes back ; Never you // Golazen : Zatirani ; Več sovraštva // Those who survived the plague : Nobody told him Fish can swim ; Down with Jones // Malo bo : Malo bo ; Poljoprivreda // Fregatura : Brez idej ; Naša idiocija // S.F.U. : Konobar ; Forbiden silence // Buddahaallah : Lovi me, lovi me // C.O.R.: Worries ; Brez veze // Oi Polloi : Guilty ; THC // Scuffy dogs : Za domovino ; Dobro jutro // CZD : Lov ; Simboli // Flowers in concrete : Vorwärts ins Nichts ; Der Aktivist // North shore : Tired ; Keep on talking // S.U.L.O. : Weekend time // 4 sivits : Not Tomorrow ; I hate »Formel 1« // Elvis Jackson : Bla bla bu ; Unlucky Guy


mišo

nedeľa, 5. januára 2014

KANSAN UUTISET / DESTRUCTIONS "Suomi Orgasmin Partaalla / Vox Populi" (2003)



Dve fínske punkové bandy na jednom CD čo som kúpil, myslím, kedysi v distre na Puntala-rock festivale.





http://ulozto.net/xEC2Ent7/kansan-uutiset-destructions-zip





-----------------------------------------------------


Two punk bands from Finlaaaaand.


Dis-cogs info:

http://www.discogs.com/Kansan-Uutiset-Destrucktions-Suomi-Orgasmin-Partaalla-Vox-Populi/release/3730224




Kansan Uutiset is a Finnish punk band. The band was founded in the late 1970s and they released their only album in 1983. Soon after that the band was disbanded, but they have performed occasionally again since 2006.





Destrucktions - punk band from Ulvila, Finland. The band was founded in 1981 and their first album came out in 1983. At that time Destrucktions had already split up, so that is the only recording they have ever released.


Mišo

sobota, 4. januára 2014

CHVM "Live in Lúč - 6.12. 2008"


Živák trenčianskej alt-punk/under-rockovej legendy. Koncert z klubu Lúč, bašty alternatívy v Trenčíne.




http://ulozto.net/xr2DRC51/chvm-live-2008-zip


----------------------------------

Concert of Slovakian alter-punk/underground band CHVM. They are exist since 1980 - it is one of the oldest punk-y band from Slovakia. They were influenced by THE STRANGLERS, PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE, MCH BAND etc...


mišo

piatok, 3. januára 2014

LORD ALEX "Televízna rodina" (2006)


(A)punk-rock z Bratislavy. Nie je to tak dávno čo som bol na koncerte ku 25-temu výročiu kapely a mal som možnosť vypočť si prierez ich tvorbou, v ktorej sa striedajú punkové vypalovačky s DUB-ovými punk-rockovými a melodickými songami.
Hoci to nie je kapela, ktorá je úplne ľahko stráviteľná (pamätám sa, že keď som raz videl ZIGAUNER, bol som z toho ich punku, čo nebol tak prvoplánovo podliezavý, trochu zmätený) tak má svoj osobitý výraz a prejav v ktorom sa stretávajú nezvyčajné melódie podporené zaujímavými textami a Veslovým svojským spevom.




http://ulozto.net/xAw56Zt7/lordalex-zip



História

Rovnako, ako aj mnoho ďalších punkových kapiel aj LORD ALEX začali hrať hlavne z totálnej nudy a potreby vyjadriť nejakým spôsobom svoj pohľad na svet a tiež dostať zo seba von prebytok energie.

Bolo to niekedy v lete 1986, keď Veslo so svojim kamošom Mikom začali trieskať do gitár a každú „skúšku“ nahrávali na kazeťák, lebo zahrať to druhýkrát bolo nemožné. Neskôr sa k nim pridal Erino, ich spolužiak, ktorý hral obstojne na gitare. Miko presedlal na bicie (ktoré ukradol jeden priateľ a dal mu ich za kartón cigariet). Veslo, keďže písal všetky texty, sa chopil mikrofónu a začal si ich aj sám spievať. Chýbal ešte basák, ktorým sa napokon stal (aj napriek tomu, že bol metalista) Robo „Šeňo“ Schönhauser (R.I.P.). Nazvali sa BARBUS.

Približne v rovnakom období na druhom konci Bratislavy už fungovala iná punková kapela – KRACH, kde hral na gitare Mladý Leďo (brat Leďa z kapely ZÓNA A). Na base hral Abyno, na bicie Kiko a spieval Peter „Gulatý“ Guláš. V roku 1987 nastali v KRACHu personálne zmeny, keď Abyna vystriedal na base Martin „Rigo“ Pollák a prišiel nový bubeník Fero Borbely.

BARBUS s KRACHom odohrali len dva koncerty a potom sa obidve kapely rozpadli.

Veslo (ex BARBUS) sa dal dokopy s Mladým Leďom, Gulatým a Rigom (všetci ex KRACH) a začali robiť nové pesničky. V takejto zostave (a ešte bez názvu) odohrali len jeden koncert, v Drahovciach pri Piešťanoch, spolu s kapelami ako ZÓNA A, BEZ LADU A SKLADU, KARPATSKÉ CHRBÁTY a pod. Všetci okrem Vesla sa tu striedali na všetkých nástrojoch. Bol to kurevský bordel ale ešte väčšia sranda.

Zakrátko potom odišiel Rigo na vojnu a zostava sa stabilizuje: Veslo – spev; Mladý Leďo – gitara, spev; Gulatý – basa, spev a na bicie priberajú bývalého člena BARBUSu Mika Šimbocha.

Názov kapely – LORD ALEX – vznikol ako paródia na basáka ZÓNY A Braňa Alexa, ktorý sa v tom čase nechal oslovovať titulom „Lord“ a chodil aj tak poobliekaný.

To bolo niekedy v apríli 1988 a v auguste už odohrali prvý koncert ako LORD ALEX spolu s MLADÝMI ROZLETMI (kde hral Guláš tiež na basu), KOSOU Z NOSA a POKRYTCAMI. Asi ťažko si vie niekto dnes predstaviť, že kvôli utajeniu pred políciou koncert začal o 13:00, ale po policajnej razii rok predtým, na koncerte BARBUS, KRACH, TLAK a ZÓNA A (posledné dve si ani nebrnkli), bol strach celkom oprávnený. Taká bola vtedy realita.

LORD ALEX sa začali celkom slušne dostávať do povedomia, aj keď koncertov bolo pomenej. V apríli 1989 nastáva zmena na poste gitaristu, keď Mladý Leďo nedobrovoľne opúšťa civilný život, tým pádom aj kapelu, a novým členom sa stal Dušan „Big John“ Palko. Deje sa to už v dobe, keď sa atmosféra v krajine uvoľňuje, čo sa odráža aj na väčšom počte koncertov, z ktorých asi najvýznamnejšie bolo vystúpenie na Punk Edene v Prahe po boku takmer všetkých punkových kapiel, čo v tej dobe v Československu niečo znamenali: PLEXIS, ZÓNA A, TŘI SESTRY, MICHAEL’S UNCLE, S.P.S., NAŠROT, TELEX a mnoho ďalších. Toto obdobie zaznamenáva tretia demokazeta „Žiadne pravidlá“.

Niekedy v roku 1990 sa novým členom stáva gitarista Janči Rebro a nastáva aj zmena hudobného smerovania pod vplyvom anarchopunkových kapiel, hlavne CRASS, DIRT, POISON GIRLS, CONFLICT a pod.

S novým programom ale odohrali už len tri koncerty a v prvej polovici roka 1990 nastáva rozpad, kvôli rozporom medzi členmi kapely, ale aj Jančiho narastajúcej drogovej závislosti. Guláš pokračuje v MLADÝCH ROZLETOCH (neskôr aj v KARPINE). Janči s Big Johnom a s bubeníkom MLADÝCH ROZLETOV Štefanom založili šialené zoskupenie STUPID, ktoré sa orientoval skôr na rhythm-and-blues ako na punk rock. Big John neskôr zakladá úspešnú indie kapelu TORNÁDO LUE. Mladý Leďo (premenovaný na Lumpa, niekedy Čupeho) sa po návrate z vojny v máji 1991 stal basgitaristom legendárnej ZÓNY A a berie so sebou aj ex-bubeníka LORD ALEXu Mika.


Viac histórie…alebo ako to všetko pokračovalo?

Prvý pokus o seriózne obnovenie kapely LORD ALEX nastáva až začiatkom roka 1998, keď sa Big John vracia z ročného pobytu v Austrálii. Zostavu tvoria okrem Big Johna a speváka Vesla, na basu Rasťo „Filter“ Harvan a na bicie Kubo „Trtil“ Minárik (neskôr DAVOVÁ PSYCHÓZA). Po dvoch vystúpeniach (na druhom hrá na bicie Braňo „Špako“ Špaček z kapely KOSA Z NOSA) ale odchádza Big John naspäť do Austrálie a Veslo, spolu s gitaristom KOLAPSu Martinom Zvadom, zakladá novú kapelu ZIGEUNER. Pre príliš časté personálne zmeny, hlavne čo sa týka bubeníkov, odohrali len päť koncertov a potom nastal definitívny rozpad.

V roku 2001 dáva Veslo opäť dokopy LORD ALEX, pôvodne len kvôli spomienkovému koncertu s MLADÝMI ROZLETMI. Pôvodných členov – Veslo, Miko, Lump Leďo – doplňuje na basgitare Maja Benciová. Po dvoch koncertoch sa Miko s Lumpom venujú naďalej ZÓNE A, takže treba nájsť náhradu, ktorá prichádza v podobe Martina (ex KOLAPS, ZIGEUNER) – gitara a Kuba (ex ZIGEUNER, DAVOVÁ PSYCHÓZA).

Ale nič nie je večné a koncom roka 2003 dáva Veslo, zase raz, dokopy kompletne novú zostavu za pomoci členov KARPINY a MLADÝCH ROZLETOV: Peter Deák – gitara, spev; Lojzo Horník – bicie, spev; a Peter Guláš – staronový basák LORD ALEXu. Začiatkom roka 2004 zostavu doplňuje Ľubo „Šándor“ Jašek (ex KIX, TOTAL PRIMYTIF) a zatiaľ (dúfajme že definitívne) posledná zmena nastáva, keď na Guláša na base strieda Moshe (ex NIHIL OBSTAT, EVA BRAUN, TOTAL PRIMYTIF).


http://www.lordalex.sk/


-----------------------------------


Slovakian punk rock band influenced by (A)punk of the 80´s/90´s with some ska/dub influences.

If you want more of their old stuff check here:

http://zberatelp.blogspot.sk/2014/01/lord-alex-live-rozlet-23.html

http://zberatelp.blogspot.sk/2013/10/lord-alex-laska-mier-1989-moj-rip.html

http://zberatelp.blogspot.sk/2013_10_08_archive.html



mišo


štvrtok, 2. januára 2014

DEVIATION "S/T" (2000)


Zaujímavá hardcore kapela z Bieloruska. Melodický punk/HC okorenený ruskou melanchóliou s občasnými presahmi do iných hudobných štýlov.






http://ulozto.net/xHbJrNU8/deviation-zip




------------------------------------------------------


Melo-melancho HC/punk from Belarus.


Trax:

1 Эўрапейскія Апачы
2 Апавяданьне Нра Апошняе Лета
3 Здрайца
4 Беларуская Восень


Release info:

http://www.discogs.com/Deviation-Deviation/release/2833443



CHECK MORE DARBOUKA RECORDS RELEASES:

http://www.discogs.com/label/83017-Darbouka-Records

mišo

streda, 1. januára 2014

V/A "ROCKOVÉ NÁVRATY I. /1964 - 1968/ " (1998)


Obal akoby z nejakej výpredajovej kompilácie kapielz dedinského rockového festivalu pod sebou ukrýva klenoty slovenského beat-rocku 60-tych rokov. SRŠNI, JOLANA, PRÚDY, PLAYERS, BEATMEN, SOULMEN a ďalší..




http://ulozto.net/xByTTuSA/va-rockove-navraty-1964-1968-zip








-------------------------------------------------------------

Don't mind the shitty cover, here you can find a real jewels of Slovakian 60´s beat rock. CABINET 112, JOLANA, BEATMEN, PRÚDY...etc. If you are into rare East-Euro 60´s, here are some authentic recordings which was hidden in Slovak Radio archives.


mišo

MODRÝ TANKY "Beznaděj?" (1987)