Nedávno som dostal z Prahy pozvanie zahrať na akcii, ktorá sa koná v Dejvické Klubovně pri príležitosti 10. výročia úmrtia legendárneho ruského punkera / pesničkára / rebela Egora Letova.
Hudba kapely Grazhdanskaya Oborona mi už dosť dávno veľmi učarovala a jeho sólové nahrávky mali vplyv aj na moju tvorbu.
Áno, po tej hudobnej stránke niet pre mňa okolo Letova čo riešiť, jeho kapela Grazhdanskaya Oborona hrala silný, emóciou nabitý punk rock/psych-rock s veľkou ruskou dušou a jeho sólové veci pôsobia takisto veľmi silno a presvedčivo, hoci to nebol žiadny veľký inštrumentalista. Jeho podomácky robené nahrávky (DIY štúdio GrOb)sa, myslím si, stali základom a inšpiráciou pre značnú časť kapiel ruskej (resp. ex-USSR) punkovej scény. Vplyv jeho kapely bol nesmierny, myslím, že ak by som to mal prirovnať, tak trochu nadnesene - asi ako ZÓNA A + KAREL KRYL dokopy v rámci bývalého ČSSR :)
No s čím som mal trochu problém, boli Letovove podivné politické sklony, jeho príklon, či dokonca sympatie s nacionálnmi boľševikmi. Snažil som sa to brať v kontexte doby (90-te roky), okolností (politické zmeny v krajine, dezilúzia z prechodu od rokov zhrdzavného, zažraného komunizmu do divokého ranného kapitalizmu) a samotnej obrovskej krajiny, ktorá má svoje špecifiká (Rusko), ale istá pachuť stále ostáva. Nemal som však ku tomu dostatok informácí, len také čiastkové postrehy.
Na pozvanie na spomienkovú akciu som prikývol, no dilemu som ešte pár dní rozoberal v hlave. Potom som sa rozhodol napísať ju prostredníctvom mailu trom ľuďom, o ktorých si myslím, že sa punkom, (a aj politikou) roky zaoberajú a majú aj prehľad, vhľad a aj istý nadhľad vďaka svojim skúsenostiam, veku a vôbec tak celkovo.
Szarapow, Fred Brahim (Darbouka records) a Luk Haas (Tian An Men 89 Records)
Každému z nich som napísal pár otázok, ktoré mi šli hlavou a spýtal som sa ich na názor. Tu sú moje otázky a ich odpovede:
Question: Hello Szarapow, here is Mišo from Bratislava.
Answer: Hi Misho -
Szarapow, Fred Brahim (Darbouka records) a Luk Haas (Tian An Men 89 Records)
Každému z nich som napísal pár otázok, ktoré mi šli hlavou a spýtal som sa ich na názor. Tu sú moje otázky a ich odpovede:
Prvý z nich, Dmitry Ivanov - Szarapow, rodák z Petrohradu, dlhoročný aktivista, vydavateľ punkových nahrávok, pisateľ scene reportov z ex-USSR krajín... a.i
Question: Hello Szarapow, here is Mišo from Bratislava.
I have question - political I can say. Maybe you will know:
I was invited to play concert on Letov memorial gig to Prague. I plan to go there but I know about his inclination to National Bolshevik party and it is little disturbing for me.
GrOb - they were really Bolsheviks, or nationalists/fascists? Letov was member of NBP or "just" play on their events or how it was? And what about Ермен "Анти" Ержанов - it is a same cause?
Mišo
Answer: Hi Misho -
It's actually a complicated question. Letov changed his political views many times - in the mid-1980s he was generally an anti-Soviet dissident (his first band was called Posev, after an anti-Soviet publication by Russian emigres in West Germany); in the late 1980s his rhetoric and imagery were more or less anarchist, with many songs sharply critical of nationalism; in the mid-1990s he came out of hiatus with anti-democratic, "red-brown" views and joined the National Bolshevik Party (a major boost for their recruiting capabilities); in the 21st century he distanced himself from politics and toned down his nationalism, which was more imperialist rather than ethnic anyway. (National Bolshevik Party/Other Russia/Eduard Limonov, in fact, also changed its political stance over time, from more or less fascist mixture of far-left and far-right rhetoric and policies [never outright Nazi though] to liberalism; Limonov is now strongly pro-Kremlin in his politics it seems - but without political influence really. They were always within the nationalist part of the political spectrum). Letov was a complicated personality and his politics were often confused; of the other G. O. members who dabbled in politics, it seems that his elder brother Sergei Letov had some national-bolshevik sympathies - both brothers were banned from travelling to Latvia because they opposed Latvian independence and supported local national bolsheviks. G.O., now that Letov died, are generally safe politically, their later apolitical period seems to have erased or reduced discussion of their NBP period; kind of like Dostoevsky - a classic who happens to have been a nationalist. Adaptatsiya are a little less complicated, they seem to be basically left/anarchist in their rhetoric but they had some links with national bolsheviks and played gigs organised by them etc. - also gigs by Western anarchists. If I'm not mistaken, Vadim Kurylyov from DDT/Elektricheskie Partizany plays in Adaptatsiya now. Kazakhstan has different politics from Russia, and Yermen seems to have expressed opposition to the Nazarbayev regime always - but so did the NBP, and Limonov was imprisoned for planning a coup in Northern Kazakhstan to seize it for Russia (like Crimea was seized later). This is not to say that Yermen supported any of that as far as I know. I didn't follow them in the last 10 years very much. (Then there are accusation levelled against G.O. and Adaptatsiya by some critics of commercialisation but I don't think that's serious). Just in case, I'm buying some G.O. reissue CDs sometimes (from their 1980s period) but I'm not sure that an Adaptatsiya gig is that interesting musically (I'm lazy).
Hope this helps,
sz.
------------
Druhý je Fred Brahim z Darbouka rec., vydavateľ punkových nahrávok, ktorý plánoval vydať vinyl Grazdanskej Oborony na svojom labely začiatkom nultých rokov:
Question: Fred I want to ask one question - I read that you planned to release vinyl records of Grazhdanskaya Oborona back in the late 90´s or early 00´s. But you stopped it then. Can you tell me reason?
I was invited to play concert to Letov memorial to Prague. I plan to go there but I know about his inclination to National Bolshevik party and it is little disturbing for me. You was in contact with Grob members then when you planned to release their LP? They were really Bolsheviks, or nationalists/fascists?
Mišo
Answer: Hi Miso,
In fact I've been in touch with a Russian guy with whom I traded records and tapes, and he told me that he was close to GROB, but I've never understood how close he was to them, he did not realy speak a lot about the band, all he wanted to do was to trade stuff. Once he told me that he had some tracks from GROB, that he wanted to release on vinyl and he asked me if I would be interested. Of course I was... and so we've started to negociate for this project, but soon, some facts were puzzeling me: first I've never been in touch directly with any member of GROB, and when I asked some questions about the band he did not really answer, I had no proof that he was really in touch with the band as he had told me... so at the end I didn't want to release anything illegal, and as I had lost my trust in my contact I've decided to stop the project of record.
I for your question concerning them to be bolshevik or not, I don't have the answer as I've never talked to them personaly. All I can tell me if my own opinion (which is not necesarly the truth...) I think that when communism started to fail they said they where bolsheviks, mostly as a provocation, but after when ex-communist countries had turned to full capitalism, they where disgusted by the way they country has changed, and a nationalist sentiment grew in them, I don't know if it grew up to fascism, but I really think they are at least nationalist (again, my opinion, I've got no proof). Personaly if I were you, before going to this Letov memorial, I would ask some other people to know more... maybe could you ask Luk from TAM89?
Fred
-------
Posledným z tázaných je Luk Haas, francúzky punkový cestovateľ (precestoval snáď vyše 120 krajín)/vydavateľ, ktorý sa zaujíma o ázijský, východoeurópsky a ex-USSR punk už 30 rokov a na svojom labely vydal množstvo vinylových dosiek rôznym punkovým a undergroundovým kapelám z celého sveta.
Question: Hello Luk, I have one question to you, cos maybe you will more know about this topic:
I was invited to play concert on Yegor Letov´s memorial gig in Prague. I plan to go there, but I know about his inclination to National Bolshevik party and it is little disturbing for me. You was in contact with Grob members in the past? Or do you known people who know the Letov very well? They were (GrOb) really Bolsheviks, or nationalists/fascists?
I am also wrote to Fred Brahim and to Szarapow - and they both sent their opinions to me. But I am looking for some more point of view.
Thank you for understanding.
Mišo
Answer: Hi Miso,
During the Soviet times, Letov was a provocator anarchist and pointing / playing with the absurdity of the Soviet system.
After the fall of the Soviet Union for a couple of years he joined the National-Bolshevik movement, and claimed again to be anti-system against the post-Soviet Russia. I guess he was inspired by the provocations of Edvard Limonov, from an artistic/literary/political point of view and saw it as the next outrageous provocation. During those couple of years in the 90s my punk friends in Russia hated him, while they thought him as an icon during USSR times. But he then left again this national-Bolshevik movement to concentrate on his music and then for the same Russian punks he was clean again until he died. I think he was a pure punk product of the Soviet system and kept trying to play with provocations. During the Soviet times he even played once Under a band name "Adolf Hitler". I think it all has to be taken with a pinch of salt, and ultimately, he was a great punk and artist, and rebel.
Nobody is perfect, and Letov was far from perfect. Just a struggling human being facing crazy systems...
Take care
Luk
Nakoniec som sa definitívne rozhodol na akciu ísť (organizátor jedná naozaj korektne a pôsobí sympaticky) a vyzerá to na zaujímavý koncert. Zaujalo ma, že tam hrajú napr. UŽ JSME DOMA, tí sa myslím osobne poznajú so Sergeyom Letovom, starším Egorovým bratom, celkom známym impro-free jazzovým muzikantom. Ostatné kapely sú pre mňa zatiaľ neznáme, okrem Ctiba.
Teším sa.
Podobný koncert sa už v minulosti v Prahe konal, v roku 2006, to zase na počesť nedožitých 40 rokov Janky Djagilevy.
Videá z toho koncertu môžeš vidieť (a počuť aj viecero zaujímavých informácií)tu:
https://youtu.be/l3pGlwC4HOE
prípadne tu:
https://youtu.be/6GlIovzbZB0
https://youtu.be/pdyIkx7-5wQ
Info o Letovovi z FB stránky:
Po politických změnách přelomu 80. a 90. let se Letov k otvírající se možnosti stát se rockovou hvězdou staví velmi rezervovaně, lépe řečeno odmítavě. Mimo jiné kvůli tomu, že neví, jak se účinně postavit tomu, že se jejich hudba náhle stává předmětem byznysu a budoucnost, která jim kyne, je nejspíš budoucnost v přihrádce 'alternativní rock' v pomyslném megalomárketu. Odmítá nabídky na velké koncerty, nahrávky v kvalitních studiích a oficiální vydání desek, zatímco v západní Evropě se objevují často bez vědomí kapely vydané kopie jejich nahrávek.
-----------
Toľko teda ku Pražskému koncertu. Myslím si, že to bolo dostatočne informačne vyčerpávajúce, hm?
V prvej polovici tohto roku sa mi rysuje ešte pár ďalších koncertov, tak ak budú ujasnené a potvrdené, dám info na blog.
ŠTICH info:
http://bandzone.cz/sigelapunk
Teším sa.
Podobný koncert sa už v minulosti v Prahe konal, v roku 2006, to zase na počesť nedožitých 40 rokov Janky Djagilevy.
Videá z toho koncertu môžeš vidieť (a počuť aj viecero zaujímavých informácií)tu:
https://youtu.be/l3pGlwC4HOE
prípadne tu:
https://youtu.be/6GlIovzbZB0
https://youtu.be/pdyIkx7-5wQ
Info o Letovovi z FB stránky:
Je-li řeč o ruském osmdesátkovém řekněme „undergroundovém“ *) rocku, tak automaticky většinou zazní jména jako Boris Grebenščikov/Akvarium, Viktor Coj/Kino, Jurij Ševčuk/DDT...
Při vší upřímné úctě k jmenovaným by se ovšem rozhodně nemělo zapomínat, že v ruském ještě o něco hlubším hudebním podzemí let osmdesátých se teda vyskytovaly i onačejší talenty.
Například sibiřský exot Jegor Letov, pro asi jakýkoliv establishment poněkud nepřijatelný (což bylo zřejmě nějak vzájemné), trochu jurodivý punk s neuvěřitelnou tvůrčí energií, který do všeho šel po hlavě a většinou až na krev.
Nebude žádnou nadsázkou, když řekneme, že snad každý rebelující spratek, který kdy na šíré Rusi od konce 80.let dodnes bral do ruky kytaru, aby to všem pěkně na plnou hubu vytmavil, byl tvorbou Jegora Letova tak či onak ovlivněn.
19. února 2018 to je deset let, co Jegor Letov zemřel.
// *) pokud bychom se teda v jejich případě náhodou chtěli přít o případnost toho přívlastku v uvozovkách, tak by to bylo asi docela na místě, zejména proto, že ambicí všech bylo profesionální muzikantství a oficiální činnost, na druhou stranu všichni jmenovaní taky padli za oběť Černěnkem iniciovanému zákazu v osmdesátém čtvrtém, takže ten termín na u- je tu prostě použit nějak hodně zeširoka a s přihlédnutím k dobovému kontextu.
U vědomí odlišnosti výrazu a stylu obou a tudíž ošemetnosti jakýchkoli srovnávání, stejně si lze težko představit, že by třeba zrovna takový Coj, když už si ho tady jednou bereme do úst, ve svých „generačních výpovědích“ zpíval byť jen zdaleka tak natvrdo, třeba o navrátilcích z Afghanistánu, KGB, nebo o tom že báťuška Lenin se konečně rozložil na plíseň a na lipový med, jako Letov.
A když už jsme v tom, tak také zmíněný Grebenščikov se zase stal obětí Letovova asi vlastně přátelského popíchnutí v textu akustické verze písně 'KGB-rock', kterou lze najít na Letovově nahrávce 'Igra v biser pjered sviňami' - Letovovy verše "kdybych si mohl vybrat, byl bych Grebenščikov" tam zní jako ironická parafráze Grebenščikova "kdybych si mohl vybrat, byl bych znovu sám sebou" z písně '25 k 10' od Akvaria, jako jedovaté uchechtnutí se nad takovýmito honosnými bezzubými proklamacemi jak z památníčku gymnazistky, kór s přihlédnutím k tomu kdy a kde ta velká slova zněla... //
U vědomí odlišnosti výrazu a stylu obou a tudíž ošemetnosti jakýchkoli srovnávání, stejně si lze težko představit, že by třeba zrovna takový Coj, když už si ho tady jednou bereme do úst, ve svých „generačních výpovědích“ zpíval byť jen zdaleka tak natvrdo, třeba o navrátilcích z Afghanistánu, KGB, nebo o tom že báťuška Lenin se konečně rozložil na plíseň a na lipový med, jako Letov.
A když už jsme v tom, tak také zmíněný Grebenščikov se zase stal obětí Letovova asi vlastně přátelského popíchnutí v textu akustické verze písně 'KGB-rock', kterou lze najít na Letovově nahrávce 'Igra v biser pjered sviňami' - Letovovy verše "kdybych si mohl vybrat, byl bych Grebenščikov" tam zní jako ironická parafráze Grebenščikova "kdybych si mohl vybrat, byl bych znovu sám sebou" z písně '25 k 10' od Akvaria, jako jedovaté uchechtnutí se nad takovýmito honosnými bezzubými proklamacemi jak z památníčku gymnazistky, kór s přihlédnutím k tomu kdy a kde ta velká slova zněla... //
...........
Igor Fjodorovič (Jegor) Letov se narodil v Omsku roku 1964 v rodině vojáka z povolání. Jeho starší bratr Sergej se proslavil zejména jako free jazzový saxofonista, jinak byl mimo jiné členem kapely DK.
Inspirován podle vlastních slov zejména kapelou The Doors a básníkem Vveděnským, zakládá Jegor Letov kolem roku 1982 punkovou kapelu Posev, která se později transformuje v legendární skupinu Graždanskaja Oborona.
Hrají po sklepích a u Letova v pokoji a koncem roku 85 dochází k prvním problémům s institucemi. Maminka kytaristy G.O. Andreje Babenka a zároveň fanatická členka strany totiž ze starosti o syna udává orgánům, že se tento stýká s kontrarevolučními živly a podílí se asi na nějaké protisocialistické činnosti.
Následuje vyšetřování, oficiálně pro podezření, že plánovali teroristický útok na ropnou rafinerii, a tlak KGB se soustředí zejména na Letova, a to tak intenzivně, že Letov má pro všechny případy sepsaný dopis, v němž stojí „spáchal jsem sebevraždu pod nátlakem majora Vladimíra Vasiljeviče Meškova“. Letovovým spoluhráčům a lidem z jeho okolí je vyhrožováno a jsou nuceni s ním přerušit veškeré styky. Například známému, který dělá zvukaře na diskotéce a půjčil Letovovi domů mixpult, je naznačeno, že by mu mohla nešťastnou náhodou třeba zemřít dcerka. Zvukař poté techniku bryskně odváží a už se neozve.
Následuje vyšetřování, oficiálně pro podezření, že plánovali teroristický útok na ropnou rafinerii, a tlak KGB se soustředí zejména na Letova, a to tak intenzivně, že Letov má pro všechny případy sepsaný dopis, v němž stojí „spáchal jsem sebevraždu pod nátlakem majora Vladimíra Vasiljeviče Meškova“. Letovovým spoluhráčům a lidem z jeho okolí je vyhrožováno a jsou nuceni s ním přerušit veškeré styky. Například známému, který dělá zvukaře na diskotéce a půjčil Letovovi domů mixpult, je naznačeno, že by mu mohla nešťastnou náhodou třeba zemřít dcerka. Zvukař poté techniku bryskně odváží a už se neozve.
Po nějakém čase je Letov po intervenci tajné policie zavřen do blázince, kde do něj cpou neuroleptika a sedativa a také na něm údajně za asistence KGB zkoušejí testovací verze séra pravdy, následkem čehož dočasně oslepne. Basák G.O. Kuzja Rjabinov je přes svou vážnou srdeční vadu odveden na vojnu.
S uvolňujícími se poměry díky šíření perestrojky a údajně s přispěním různých moskevských kontaktů bratra Sergeje je Letov po čase z psychiatrie propuštěn, vyšetřování však pokračuje na svobodě. Letov v té době usilovně skládá a v domácích podmínkách i nahrává – vzhledem ke zmíněné izolaci si všechny nástroje obstarává sám. Z této doby pocházejí třeba „desky“ Krasnyj albom, Charašo!!, Totalitarizm.. Asi po roce je s dalším uvolňováním atmosféry nakonec vyšetřování zastaveno a Letov opět nabírá lidi do kapely.
V roce 1987 se G.O. vetřou na rockový festival v Novosibirsku, kde zahrají mimo program. Po dvaceti minutách jim vypnou elektriku a jejich vystoupení je důvodem obnoveného zájmu KGB.
Další vyhrožování novým pobytem v blázinci už Letov nevydrží a s kamarádkou a rovněž muzikantkou a střídavě členkou G.O. Janou Ďagilevovou uteče pryč z Omsku. Asi rok se pohybuje a skrývá po celém Sovětském svazu, s mezizastávkami u kamarádů a známých. Protloukají se jak se dá, dopravují se nákladními vlaky, stopem a pěšky, snaží se, krom kradení na tržištích apod., vydělávat si na živobytí občasným hraním na ulicích, což je občas trochu riskantní, protože tím a svým očividným vagabundstvím poutají nežádoucí pozornost jednak milice, ale také například členů jakýchsi prorežimně indoktrinovaných gangů mladých sportovců zvaných ‚ljubery‘, od kterých dostávají několikrát do držky.
Často nacházejí útočiště i v podzemních hipísácko-feťáckých komunitách, kteréžto zkušenosti Letov později reflektuje třeba v písni Sistěma. Mytologie dále hovoří o dramatické epizodě někde na Urale, kde Letov málem umře na něco na způsob zápalu mozkových blan.
Další vyhrožování novým pobytem v blázinci už Letov nevydrží a s kamarádkou a rovněž muzikantkou a střídavě členkou G.O. Janou Ďagilevovou uteče pryč z Omsku. Asi rok se pohybuje a skrývá po celém Sovětském svazu, s mezizastávkami u kamarádů a známých. Protloukají se jak se dá, dopravují se nákladními vlaky, stopem a pěšky, snaží se, krom kradení na tržištích apod., vydělávat si na živobytí občasným hraním na ulicích, což je občas trochu riskantní, protože tím a svým očividným vagabundstvím poutají nežádoucí pozornost jednak milice, ale také například členů jakýchsi prorežimně indoktrinovaných gangů mladých sportovců zvaných ‚ljubery‘, od kterých dostávají několikrát do držky.
Často nacházejí útočiště i v podzemních hipísácko-feťáckých komunitách, kteréžto zkušenosti Letov později reflektuje třeba v písni Sistěma. Mytologie dále hovoří o dramatické epizodě někde na Urale, kde Letov málem umře na něco na způsob zápalu mozkových blan.
Poté, co dostane zprávu, že vyšetřování bylo zastaveno, vrací se Letov roku 1988 do Omsku a nahrává doma další zásadní „alba“, šířená pak na samizdatových kazetách: Vsjo iďot po planu a Tak zakaljalas stalj (podobně jako starší tvorba obsahují kromě obligátních jedovatých flusů na vše strany i místa řádně smutná a mrazivá, a naopak i místa nadějeplná a radostná).
I jeho další tvorba ze samého konce osmdesátých let (jako nahrávky Zdaravo i věčno, Armageddon-pops, nebo Russkoje pole eksperimentov) je vesměs velice temná a intenzivní, Letov jde tou dobou ve své hudbě naprosto brutálně až na dřeň.
I jeho další tvorba ze samého konce osmdesátých let (jako nahrávky Zdaravo i věčno, Armageddon-pops, nebo Russkoje pole eksperimentov) je vesměs velice temná a intenzivní, Letov jde tou dobou ve své hudbě naprosto brutálně až na dřeň.
/ Je asi na místě zmínit, že v období přelomu osmdesátých a devadesátých let umírají sebevraždou Letovův přítel a jedna z velkých inspirací folkáč Aleksandr Bašlačjov a také kytarista G.O. Dmitrij Selivanov (obě smrti Letov zmíňuje v textu písně Věrški i korěški, končící mrazícím Letovovým řevem "nikde není takhle veselo, veseleji už to ani nejde..", Bašlačjovovu později i v songu Svoboda na albu Sto let odinočestva), a později i Jana Ďagileva. /
Současně se Letov v té době podílí na hudebním projektu Kommunizm, který spočívá v divokých kolážích angažované sovětské poezie a písně, nahrávek z radia, noisových zvuků, lidových písniček i vlastních kousků.
Letov je celou dobu mimořádně tvůrčí, figuruje v mnoha kapelách či projektech omského a novosibirského undergroundu, s žánrovým rozpětím od jakéhosi lo-fi folk-punku kapely Spinki měnta, kde se sešli s Vadimem Kuzminem, který Spinki měnta později přeměnil ve skupinu Čjornyj Lukič, po již zmíněný konceptuálně-industriálně-dumkovitý bordel Kommunizmu.
Podílí se také na nahrávkách Jany Ďagilevové.
Letov je celou dobu mimořádně tvůrčí, figuruje v mnoha kapelách či projektech omského a novosibirského undergroundu, s žánrovým rozpětím od jakéhosi lo-fi folk-punku kapely Spinki měnta, kde se sešli s Vadimem Kuzminem, který Spinki měnta později přeměnil ve skupinu Čjornyj Lukič, po již zmíněný konceptuálně-industriálně-dumkovitý bordel Kommunizmu.
Podílí se také na nahrávkách Jany Ďagilevové.
Z tohoto období stojí také za zmínku jedna zajímavá položka v katalogu G. O. - nahrávka z roku 1990 nazvaná Instrukcija po vyživaňju. Instrukcija po vyživaňju byla původně kapela, jejíž leader Roman Neumojev, poté co objevil Krista, odmítl celý rock'n'roll coby výtvor Satanův, a Letovovi přenechal písně své kapely, ať s nimi naloží, jak uzná za vhodné. Letov se rozhodl je nahrát a zhostil se toho způsobem, který docela bere dech.
Po politických změnách přelomu 80. a 90. let se Letov k otvírající se možnosti stát se rockovou hvězdou staví velmi rezervovaně, lépe řečeno odmítavě. Mimo jiné kvůli tomu, že neví, jak se účinně postavit tomu, že se jejich hudba náhle stává předmětem byznysu a budoucnost, která jim kyne, je nejspíš budoucnost v přihrádce 'alternativní rock' v pomyslném megalomárketu. Odmítá nabídky na velké koncerty, nahrávky v kvalitních studiích a oficiální vydání desek, zatímco v západní Evropě se objevují často bez vědomí kapely vydané kopie jejich nahrávek.
Po koncertě v Tallinnu v dubnu 1990 G.O. ukončují činnost.
Letov vzápětí zakládá kapelu/projekt Jegor i Opizděněvšije, která hraje výbornou, psychedelicky líznutou, velmi melodickou a emotivní muziku a po níž zůstávají dvě regulérní nahrávky - Prig-Skok (dětskyje pěsenki) a Sto let odinočestva, a jedna kompilace Psichodelia Tomorrow.
Koncem roku 1993 je pak nečekaně obnovena činnost G.O., která pak trvá až do února 2008. První koncert po tříleté pauze se odehrává na pozadí bitvy dorazivších natěšených pankáčů s přivolanými jednotkami OMON.
Co se Letova v 90. letech týče, zmiňme ještě na první pohled patrnou změnu v rovině řekněme ideové – z Letova víceméně anarchisty se po třech letech veřejného odmlčení stal aktivista hudebního hnutí Russkij proryv a zakládající člen (se stranickou legitimací číslo 4) Limonovovy NBP (Nacionálně bolševické strany), což je dodnes zdrojem velmi rozporuplných postojů k jeho osobě.
Postupem času se ale Letov kruhům NBP vzdaluje, až se nakonec s nimi definitivně rozchází.
Limonov v posmrtné vzpomínce na Letova se vyjádřil v tom smyslu, že jak byl Letov, se svým statusem kontrakulturní legendy, v začátcích strany nenahraditelnou devízou, která NBP přitáhla veliké množství zejména mladých příznivců, tak se poměrně záhy ukázal zcela "nevhodným pro konzistentní politickou práci". Heh.
Limonov v posmrtné vzpomínce na Letova se vyjádřil v tom smyslu, že jak byl Letov, se svým statusem kontrakulturní legendy, v začátcích strany nenahraditelnou devízou, která NBP přitáhla veliké množství zejména mladých příznivců, tak se poměrně záhy ukázal zcela "nevhodným pro konzistentní politickou práci". Heh.
Posledních deset let existence Graždanské Oborony je v podstatě už příběhem regulérní rockové kapely, jejíž nahrávky si drží velmi vysoký standard.
Poslední album G. O. 'Začem sňjatsja sny?' je, podobně jako ostatní pozdější tvorba, zvláštně vyklidněné, 'smířené'. Letov o něm prohlásil, že je to vlastně album projektu Jegor i Opizděněvšije nahrané Graždanskou Oboronou, přičemž zařazením nové verze staré písně 'Snaruži vsjech izmerjeňij' původně z prvního "alba" G. O. 'Paganaja malaďož' zároveň jakoby uzavírá pomyslný kruh.
Jegor Letov zemřel 19. února 2008 na zástavu srdce.
-----------
Toľko teda ku Pražskému koncertu. Myslím si, že to bolo dostatočne informačne vyčerpávajúce, hm?
V prvej polovici tohto roku sa mi rysuje ešte pár ďalších koncertov, tak ak budú ujasnené a potvrdené, dám info na blog.
ŠTICH info:
http://bandzone.cz/sigelapunk
Mišo
.jpeg)
