PLYN - DYBBUK - ZUBY NEHTY. Trojica kapiel prezentujúca ženské pojatie rocku a novej vlny už od ranných 80-tych rokov. Začalo to PLYNOM, pokračovalo DYBBUKOM a ZUBY NEHTY hrávajú doteraz. Videl som ich dva vydarené koncerty, z toho jeden zameraný na starý repertoár.
"V polovině 80. let je Dybbuk pevnou součástí české klubové scény, do níž přináší onen neuchopitelný ženský prvek. „Syrový osobitý zvuk, nesentimentální ženská citlivost, místy civilní, místy až pohádkově poetický pohled na věci a skutečnosti kolem nás - to je Dybbuk, skupina od začátku své existence výhradně dívčí,“ psala tehdy hudební publicistka Jana Šeblová. „Skladby jsou zadumanější a méně expresivní, než byly přímočaře rozhořčené písničky dřívějšího období Plynu. Jednodušší kulisy a hlubší ponor."
Áno, na kazete z predošlého príspevku patria medzi moje "naj" práve piesne kapely DYBBUK. A už dávnejšie som spravil krátky rozhovor s Markou, basgitaristkou/klávesáčkou a speváčkou kapely ZUBY NEHTY (predtým DYBBUK), ktorý mi doteraz ležal v šuplíku.
V stručnom profile z webu sa o nej píše:
"Marka Míková
skladatelka, textařka, autorka divadelních her, v nichž obvykle sama hraje a které sama režíruje, byla členkou všech tří seskupení, hraje na basovou kytaru, klavír a většinu písní zpívá.
Je spoluzakladatelkou o.s. Loutky v nemocnici (www.loutkyvnemocnici.cz a www.babkyvnemocnici.sk) hraje též pro děti v improvizovaných představeních (www.damm.snadno.eu)"
S Markou stretol pred dvoma rokmi na Vianočných trhoch na Hlavnom námestí v Bratislave, v čase keď hrávali spolu s mojou ženou bábkové predstavenia pre deti v nemocniciach. Dali sme si pár pohárov "svařáku" a medzi rečou som navrhol krátky rozhovor. Ten prebehol pár mesiacov neskôr mailovou poštou. Prvá časť z neho je tu:
1. Ahoj Marka, rada robíš rozhovory? Robila si už rozhovor pre punkový fanzin?
Rozhovory mám ráda. Nejraději u kafe nebo u piva v hospodě. Ale mám ráda ty oboustranné, kdy se ptají a odpovídají oba. Pro punkový fanzin jsem rozhovor nikdy nědělala.
2. Venuješ sa divadlu, hudbe aj písaniu. Si taký neo-renesančný človek:)
Aká bola tvoja cesta k divadlu?
Divadlo mě bavilo od dětství. Jednou jsme si s bráchou ukazovali dárky, co jsme koupili rodičům k vánocům. Byla to sůl do koupele, pak nějaká voňavka a malý ježek, co se do něj zapichovaly vonné tyčinky. Sehráli jsme s těmi dárky s bráchou úžasné představení. On dělal hudbu (všechno na pusu.bicí, basu i el. kytaru) a já hrála. Pamatuju si to do dneška. Pak jsem chodila do dramaťák a tam si mě vybrali do filmu Václava Vorlíčka Jak se budí princezny. Chtěla jsem být herečkou a třikrát se pokoušela dostat na herectví na DAMU v Praze. Pokaždé jsem postoupila do druhého kola a pokaždé to nevyšlo (tatínek byl vyloučený ze strany a to byl nejspíš důvod). Nakonec jsem se napočtvrté dostala na katedru loutkářství, obor režie, dramaturgie. A nelituju toho.
3. A ako si sa dostala k (punk) rocku. Máš ženskú favoritku v tomto žánri? Ako si sa dostala k basgitare?
Tak to šly jednou Pavla a Hanka ze školy domů a Pavla se zeptala: Tak co si pustíme? a Hanka odpověděla: Plyn. Tak začala kapela Plyn. Hrály obě na kytaru a hledaly někoho na piáno. Můj bývalý manžel mě s nima seznámil a tak jsme začaly.
Tou favoritkou byla a asi pořád je Patti Smith.
Nejdřív jsem hrála na piáno. Spíš tloukla do něj, bylo to pro mě něco mezi piánem a bicíma. Chodila jsem sice do hudebky, ale nemohla jsem hrát jako tam, musela jsem to zkusit jinak a po svém. Později jsem přešla na basovku. Už ani nevím, jak se to stalo. Asi na ni nikdo nechtěl hrát...
----------------------------------------------------------
Kompletný rozhovor bude v druhom čísle fanzinu MUZIKA-KOMUNIKA. Pevne verím, že vyjde v lete. Snáď do FFUD Festu.
mišo
