nedeľa 22. septembra 2019

Mini rozhovor o ruskom rocku s Miroslavom O.


Vzhľadom na to, že by som v budúcnosti rád uverejnil na blogu niekoľko rozhovorov o punku s ľuďmi z niekoľkých krajín sveta - a medzi nimi aj z krajín bývalého Sovietskeho zväzu - spravím teraz také malé "ántré" s Miroslavom O., ktorý síce žije v Prahe, ale má celkom slušný prehľad o rockovej scéne v bývalom ZSSR. Bol síce trochu zdržanlivý, že vraj až také horúce to s jeho vedomosťami to nie je, ale myslím si, že si pozornosť zaslúži, pretože ľudí, ktorí by v našom Českom a Slovenskom priestore počúvali, alebo sa zaujímali o nezávislý ruský rock, nie je až tak veľa. Položil som mu teda niekoľko otázok. Nakoniec odpovedal na dve z nich + zaslal celkom rozsiahly profil ukrajinského folkového barda Véňu Drkina.
























MK: Ako si sa v českom priestore dostal ku nezávislej hudbe z bývalých krajín SSSR? Čím ťa oslovili?

M.O.: K nezávislé hudbě ze zemí bývalého SSSR jsem se propracovával postupně. Nejdříve jsem se seznámil 
se skupinou Krematorij na Letní škole bulharštiny v Sofii. Tehdy tam jeden z německých studentů zahrál 
několik písní této skupiny včetně písně Krematorij. Bylo to v roce 1994. Následně jsem jel stopem na Ukrajinu, 
kde jsem si pořídil magnetofonovou kazetu s legendární LP nahrávkou "Винные мемуары". Pak jsem jezdil 
na Ukrajinu pravidelně za Ukrajinkou, s níž jsem se později oženil. Jezdil jsem tam pravidelně každé léto 
na venkov kopat brambory a cestou zpět jsem se vždy stavil v Kyjevě a nakoupil knihy a hudební nosiče. 
Prodejců jsem se přitom vyptával na to, jaká hudební tělesa by mi doporučili. Tak jsem si postupně přivezl 
nahrávky řady zajímavých hudebních těles, jak ruských, tak ukrajinských - tehdy byli největší hvězdou 
ukrajinské alternativní scény Vopli Vidopljasova. Na přelomu tisíciletí jsem se dostal také k internetu a
snažil jsem se jeho prostřednictvím kontaktovat hudební znalce a najít další informace. Takže některé 
hudebníky mi doporučili prodejci (největší výběr alternativní hudby měl jeden nadšenec v Kyjevě na 
Petrovce, od něj jsem se dozvěděl např. o Umce), Janku Ďagilevovou mi doporučila punkerka na ruském 
chatu apod. Časem jsem shromáždil i příručky, ve kterých jsem se dočetl o dalších interpretech. Postupně 
jsem si ruskou a ukrajinskou rockovou a alternativní scénu jakžtakž zmapoval. Nejvíce mně oslovili 
umělci ze Sibiře, na které jsem se zaměřil. K mé radosti jsem zjistil, že znalci sibiřské alternativní hudby 
pobývají také v Praze, zúčastnil jsem se také večera prezentujícího nejnovější hudební skupiny ze Sibiře 
v rámci festivalu Sibiř Sibiř. Krom toho jsem v Praze nacházel i aktivní hudebníky a autory, např. Vasyla 
Kovtuna z Čerkas, kterému jsem domluvil koncert v klubu u Rafa, nebo Andreje Vlasova, který se do Prahy
dostal z Kyjeva přes Izrael. Když jsme s Míšou Stoilovou a Petrem Zelenkou připravovali velkolepou oslavu
padesátin Janky Ďagilevovové (kterou se nám nakonec, bohužel, nepodařilo zrealizovat)., podařilo se mi 
najít Jančinu dvojnici v ukrajinském Dnipru (samozřejmě, díky internetu). Chvíli to vypadalo, že se podaří 
zajistit její koncert v Praze, ale, bohužel, vzhledem k velkým vzdálenostem a velmi omezeným finančním 
možnostem, je realizace koncertů alternativních těles z RF a východní Ukrajiny prakticky nemožná. 
Do Prahy jezdí poměrně často populární hudebníci, kteří dokážou vyprodat haly a divadelní sály (a to 
se cena vstupenek pohybuje v řádu tisíců Kč), ale to jsou zpravidla tělesa, která mne příliš neoslovují, 
nebo mne dokonce iritují (např. Vakarčuk s jeho Oceánem Elzy). Najdou se ovšem i výjimky, např. 
Dakh Doughters, pro které jsem zajišťoval překlady textů, když koncertovali v Arše.

MK: Vnímaš rozdiely medzi hudobnými scénami v jednotlivých krajinách bývalého SSSR?

M.O.: Jsem obeznámen detailněji pouze s ukrajinskou a ruskou hudební scénou. Okrajově jsem se seznámil
i s běloruskými, moldavskými, litevskými, arménskými a gruzínskými tělesy. Rozdíly tu jistě jsou , a to i v rámci RF, kdy se např. sibiřská scéna výrazně odlišuje od petrohradské. Záleží na hudebním žánru. Ale i např. v blackmetalukterý je zejména na Ukrajině velmi kvalitní,  lze rozpoznat Ukrajince od Rusů. Tradiční nezávislá scéna vychází častoz lidových písní, takže jednotlivé hudební scény se liší podobně jako národní folklór. Nelze přitom zapomínat i na menšiny v rámci jednotlivých států - Armen Grigorjanfrontman skupiny Krematorij, se narodil arménským rodičům v Moskvě, Jurij Ševčuk, frontman DDT se narodil v Magadanské oblasti Ukrajinci a Tatarce., Véňa Drkin, od jehož smrti letos uplyne 20 let, se narodil na Ukrajině v Luhanské oblasti v obci, kterou dnes kontrolují separatisté, takže se nachází na území samozvané Luhanské lidové republiky...


Mirekov text o Véňovi Drkinovi si môžeš prečítať v predošlom blogovom príspevku.
Tu sa rozhovor na Mirekovu žiadosť stopol a dohodli sme sa, že za jeho pomoci vyspovedám niekoho kompetentnejšieho...najlepšie niekoho ruskej národnosti...tak snáď v blízkej dobe sa to zrealizuje.

Mišo




piatok 20. septembra 2019

Spomienkový koncert na V. D´rkina - report/profil


Kamoš Mirek z Prahy poslal report zo spomienkového koncertu Vénya D´rkina.



6. 9. 2019 se v pražském klubu Bar/ák uskutečnil vzpomínkový večer pro Véňu D'rkina. Měl připomenout, že 21. 8. uplynulo 20 let od smrti této hudební legendy. Na programu byl referát o D'rkinově životě a díle, rozhovor se  Sergejem Barjakem a vystoupení Oldřicha Janoty a Miroslava Ottomanského.
            Většina míst spojených s D'rkinovými životními osudy se dnes nachází na území samozvané Luhanské lidové republiky, které sice formálně patří Ukrajině, ale kontrolují jej separatisté podporovaní, resp. vyslaní Ruskou federací. D'rkin se narodil 11. 6. 1970 jako Alexandr Litvinov v obci Dolžanskyj přímo u hranic s Ruskem, školní léta trávil ve městě Sverdlovsk, v roce 2016 oficiálně Ukrajinou přejmenovaném na Dolžansk. Oba jeho rodiče byli učitelé a on sám měl na jedenáctiletce vynikající prospěch a nějaký čas také působil jako učitel fyziky. Na vysokou školu už ale D'rkin nastoupil čistě formálně. Před geologií, kterou studoval na Doněckém polytechnickém institutu, dával přednost umělecké tvorbě, přičemž byl všestranně nadaný, takže se mohl věnovat zároveň hudbě, poesii, výtvarné tvorbě i divadlu. Jak návštěvníkům koncertu vysvětlil Sergej Barjak, D'rkinův spolužák z Doněckého institutu, doba byla taková, že mladým v Donbasu sice nenabízela velké možnosti, co se týče vzdělávání (to se zaměřovalo na výchovu odborníků pro těžbu nerostných surovin a těžký průmysl), nicméně, studium bylo bezplatné, ubytování na koleji levné a jelikož se psal rok 1987, panovala díky perestrojce a glasnosti relativní svoboda. Sergej Barjak byl v té době plodným autorem a řadu jeho písní D'rkin převzal do svého repertoáru. Na vzpomínkovém večeru zazněl jeho opus "Достало" ("Mám toho všeho po krk"), na kterém se vedle Barjaka autorsky podílel i další spolužák z Doněckého institutu Brjus. Bouřlivé Doněcké období trvalo jediný rok. Pak mladý Litvinov (tehdy ještě netušil, že se za pár let proslaví pod uměleckým pseudonmem Véňa D'rkin) nastoupil základní vojenskou službu. Část z ní si odsloužil v přípravce raketových strategických vojsk v Pavlohradu v Dnipropetrovské oblasti Ukrajinské SSR. Po demobilizaci se Saša Litvinov uchýlil na venkov ke své babičce do Myronivky v Debalcevském okrese ve východní části Doněcké oblasti. Venkovské prostředí pro bylo pro jeho tvorbu velmi inspirativní, zkoušel různá zaměstnání, mimo jiné také pásl dobytek. Myronivka se na nějaký čas v roce 2015 ocitla přímo v centru válečných operací.
            V roce 1991, kdy byla vyhlášena nezávislost Ukrajiny, se Litvinov rozhodl pokračovat ve vysokoškolském studiu, tentokrát však na fakultě mechanizace zemědělské techniky Luhanského zemědělského institutu. Ani tentokrát se ovšem volba oboru příliš nepovedla, ale v Luhansku došlo k dalšímu osudovému seznámení. Ve frontě na kysané zelí se Litvinov seznámil s půvabnou Polinou (Pem), s níž se později oženil. V Luhansku také založil svou první skupinu Davaj davaj. Z Luhanska se Litvinov v roce 1993 odstěhoval do městysu Novoluhanske v Artemovském okrese v Luhanské oblasti, kde se nechal zaměstnat v místním kulturáku a dálkově pokračoval ve studiu. Tato obec dnes leží rovněž poblíž frontové linie a byla před 2 lety silně poškozena při ostřelování. Návštěvníkům večera byly promítnuty záběry pobořených domů.
            Osudovým rokem pro Litvinova byl rok 1994. Byl to rok, kdy se oženil s Polinou, počal svého jediného potomka a kdy se poprvé zúčastnil soutěže Oskolská lyra na festivalu Starooskolské veselice. Ve Starém Oskolu v Bělgorodské oblasti Ruské federace se tehdy organizátorům představil jako Véňa Dyrkin z Maksjutovky. Pod tímto jménem získal na festivalu první cenu. O dva roky později v rozhovoru, který byl na vzpomínkovém večeru promítán s českými titulky, řekl, že to byl momentální nápad a že Maksjutovka je skutečná vesnice v hlubokém lese u Kupjanska v Luhanské oblasti. D'rkinologové se až dosud domnívali, že si ve skutečnosti D'rkin vymyslel i samotnou Maksjutovku. Pražskému badateli Jindřichu Trpákovi se ale podařilo prokázat, že D'rkin měl na mysli obec Masjutovka, která plně odpovídá D'rkinem popisované poloze až na to, že administrativně patří nikoli do Luhanské, ale do sousední Charkovské oblasti. Dnes je tato vesnice zcela opuštěná, jak mohli návštěvníci večera vidět na promítnutých záběrech.
            Ostatně, i co se týče nahrazení "y" v umělecké pseudonymu apostrofem, šíří d'rkinologové, rekrutující se převážně z řad občanů Ruské federace, poněkud zmatečné tvrzení, že apostrof byl inspirován D'rkinovou láskou k francouzštině. Ano, D'rkin obstojně ovládal několik cizích jazyků včetně francouzštiny a používal cizojazyčné pasáže i ve svých písních, ale apostrof používá také ukrajinština, kterou ruští badatelé poněkud opomíjejí (tváří se, jakoby D'rkin byl samo sebou ruský umělec a Luhansk, tedy vlastně "Lugansk", neboť ruština nemá kromě apostrofu ani písmeno "h", odjakživa patřil k Rusku). D'rkin byl ale především "luhanský" umělec, dá se říci dokonce "luhanský lidový" umělec a vnímal Luhanskou oblast v 90tých letech 20. století jako dvojjazyčnou (ve velkých průmyslových městech sice převažovala ruština, na venkově však naopak většina obyvatel preferovala ukrajinštinu). Svědčí o tom i jeho alternativní umělecký pseudonym Dranťa vytvořený od ukrajinského výrazu "draňňa" označujícího rozedrané hadry a související s tím, jak se D'rkin, lidový umělec, oblékal.
            D'rkin se ovšem snažil prosadit v Moskvě, nikoli v Kyjevě nebo třeba v Charkově, který měl určitý kulturní potenciál a byl Luhansku blíže než Moskva. Důvody, proč v roce 1996 D'rkin do Moskvy odchází, byly ovšem existenční. D'rkin musel živit rodinu. Polině se už v prosinci roku 1994 narodil syn Denis a ekonomická situace na Ukrajině byla v polovině 90tých let kritická. Stát nebyl schopen vyplácet mzdy zaměstnancům rozkradených státních podniků, platy učitelům, ani důchody. Před hladomorem zachraňovala Ukrajince jen drobná hospodářství na venkově, kde se pěstovaly především brambory, často jediná dostupná strava. D'rkin byl nucen opustit Sverdlovsk, kde nějaký čas učil na jedenáctiletce fyziku, a musel si najít špatně placenou práci na stavbě v Luhansku (veškerý stavební ruch tehdy financovala mafie, která na rozdíl od státu byla schopna vyplácet mzdy, ty však byly, samozřejmě,  bídné). Když D'rkina v roce 1996 pozval písničkář z Rostova na Donu Gennadij Žukov do Moskvy, nebylo možno takové nabídce odolat.
            Prorazit v Moskvě v druhé polovině devadesátých let už ovšem nebylo pro skromného alternativního umělce vůbec jednoduché. D'rkin se nechal zaměstnat v hudebním divadle Pekekrjostok jako pomocný dělník a údržbář a zároveň se snažil oslovit Moskvany svou písňovou tvorbou. Řediteli Perekrjostku se jeho písně líbily, takže mu umožnil nejen realizovat dva koncerty v divadle, ale také nahrát své písně na magnetofonovou kazetu.
            V roce 1997 se D'rkin nakrátko vrací za rodinou, stěhuje manželku se synem do Krasnodonu, který se dnes Ukrajina pokouší přejmenovat na Sorokino (ale zatím nad městem nemá kontrolu), a znovu odjíždí do Moskvy. Údajně tehdy prohlásil: "Možná se mi podaří se prosadit, ale vyžaduje to takový dost divný přístup. Kde začínají peníze, tam končí rock'n'roll. Takže je to nejspíš ztracené..." A nemýlil se. Zatímco na Oskolské lyře D'rkin dvakrát za sebou získal první cenu a v roce 1996 zde vystupoval již jako čestný host a místní celebrita, vydělat si slušné peníze uměleckou tvorbou v hlavním městě byla naivní představa. D'rkin si vysnil svůj hudební projekt (DrBend) a našel i šikovné hudebníky. Ti však byli zaměstnáni ve filharmonii a neměli čas zkoušet. Ve studiu Alexeje Vertogradova D'rkin nahrál album Vsjo budět chorošo (Všechno bude fajn). Šlo o magnetofonovou kazetu, tehdy ještě oblíbené médium na ruském trhu s hudebními nosiči. D'rkinovi slíbili, že mu nahrávka vydělá slušné peníze, jenže praxe byla taková, že drtivá většina na trhu nabízených nosičů byly pirátské kopie. Oficiálně se neprodalo prakticky nic. Samotná nahrávka měla kvalitu ještě horší, než bylo běžné u pirátských kopií, takže D'rkin údajně na koncertech prosil publikum, aby si ji nepořizovalo.
            Když se nedařilo dojednat koncerty v Moskvě, rozjel se D'rkin na turné po jejím okolí a následně zavítal do Voroněže, která se ukázala být klíčovým místem pro uchování  D'rkinova odkazu, a také do ukrajinského Charkova. Na podzim roku 1997 začal mít D'rkin zdravotní problémy. Na Luhanské onkologické klinice mu diagnostikovali zhoubný nádor mízních uzlin, tzv. Hočkinův lymfom. Tento nádor postihuje nejčastěji mladé muže, zemřel na něj např. český showman Jiří Grossmann. D'rkin na zdrcující diagnózu reagoval tím, že se nechal pokřtít a přijal křestní jméno Foma. Chemoterapie mu vůbec nepomáhala, jeho zdravotní stav se stále zhoršoval. Lékařská péče na Ukrajině byla v té době naprosto tristní. Kdo nedisponoval vysokými finančními částkami, které lékaři neoficiálně požadovali, prakticky neměl šanci na vyléčení. V květnu 1999 to vypadalo, že je konec, a teprve tehdy se o D'rkina začali zajímat jeho příznivci a kolegové umělci. Pořádaly se sbírky, charitativní koncerty a D'rkin byl koncem června převezen do hematologického institutu Ruské akademie lékařských věd v Moskvě.  Tam mu diagnostikovali lymfosarkom, čili nonHočkinův lymfom, a 11.8. 1999 ho propustili z nemocnice s tím, že není žádná naděje na vyléčení. D'rkin zemřel o deset dní později v Koroljovu v Moskevské oblasti, odkud bylo jeho tělo převezeno do Sverdlovska, kde je pohřben (na ukrajinských mapách se toto město již zove Dolžansk).
D'rkin po sobě nezanechal absolutně žádný majetek, neměl dokonce ani vlastní kytaru. O jeho odkaz se stará Pjotr Gluchov, který převzal také péči o D'rkinovu manželku Polinu, již odvezl i se synem Denisem do Voroněže a posléze se s ní oženil. Gluchov založil DrDom - neformální fond Véni D'rkina, jehož prvořadým úkolem bylo shromáždit a vydat D'rkinův tvůrčí odkaz. Při příležitosti postupného vydávání CD s D'rkinovou tvorbou se pořádaly i nepravidelné DrFesty, a to až do roku 2005, kdy byla vydána poslední dvě alba. DrFesty pak pokračovaly i nadále, ale již v režii D'rkinových fanoušků v jednotlivých městech. Gluchov označil tyto spontánní aktivity za DrHnutí, což v případě pražské akce bylo více než přiléhavé.  Zpočátku vydávání nosičů s D'rkinovými písněmi přinášelo Gluchovově rodině slušný příjem, ale pak přišel rozvoj internetu a Rusové opět přestali utrácet za nákup hudby, kterou měli možnost stahovat zdarma. Gluchov všechny písně umístil volně ke stažení na web drkin.rinet.ru. V současné době chystá vydání DrKnihy, první obsáhlejší publikace o D'rkinově životě a tvorbě, a věnuje se meditativní masáži. Reklama na toto jeho podnikání zpestřila pražský vzpomínkový večer, ale vrcholem první části programu byl živý rozhovor se Sergejem Barjakem.
            Sergej Barjak, který s D'rkinem v letech 1987–88 studoval na Doněckém polytechnickém institutu, nyní žije na separatisty ovládaném území Doněcké oblasti, resp. v Doněcké lidové republice, konkrétně ve městě Makejevka (ukrajinsky Makijivka). Pracuje zde jako psycholog ve vlastní psychologické poradně. Jak sám vysvětlil, po absolvování studia psychologie se ve své praxi původně zaměřoval především na léčbu závislostí, v Doněcké oblasti hojně rozšířených. Když přišla válka, přibylo mu klientů s psychickými problémy souvisejícími s válečným běsněním. Písňové tvorbě se již delší dobu nevěnuje, což je velká škoda. Návštěvníkům večera pak Sergej objasnil řadu okolností D'rkinova života a tvorby. Na dotaz, zda byl D'rkin romantik, odpověděl, že D'rkin byl "absolutní romantik", o čemž svědčí jeho životní osudy. Návštěvníci večera si, samozřejmě, vychutnali i několik videí z D'rkinových vystoupení. Mohli obdivovat jeho výrazné melodie, často komplikovaný rytmus a postmoderní postupy využívající odkazy na známé hity. Nemohli se však ponořit do D'rkinovy poezie, do jeho pohádkových syžetů bez patosu a moralizování, plných tragiky, ale i humoru a lidského soucitu. Většina návštěvníků totiž neovládala v dostatečné míře ruský jazyk, nepřišel, bohužel, ani jediný ukrajinista či rusista, ač byli na akci zváni.
            V další části večera vystoupil Oldřich Janota se svou manželkou, jejichž dechberoucí výkon mohl přes skype sledovat i Sergej Barjak. Pak ještě zahrál také Miroslav Ottomanský, který celý večer zakončil poctou Véňovi D'rkinovi a Sergeji Barjakovi - provedením písně Достало.  (M.O.)








                  













------------------------

Zajtra sa zase v Bratislave uskutoční zaujímavá akcia Spomienka na Deža Ursínyho
Tento týždeň sme boli akurát v parku na Fedákovej ul. osadiť novú knižnú búdku z našej produkcie:


















Mišo

štvrtok 19. septembra 2019

CHIMERA - Żüdẇä (1996)


HC/alternatívny rock s lesným rohom z Ruska, z Petrohradu.




















ZUDWA.zip


------------

P.S. Včera som navštívil vernisáž výstavy Výtvarný salón v galéri Limes v Komárne. Viac čoskoro na blogu galériART.

------

HC/alternative-noise-rock with horn from Russia.

Mišo

pondelok 16. septembra 2019

ANTI OTPAD - rehearsal 1990


Skúška kapely ANTI OTPAD (HC/punk z Chorvátska).






Anti Otpad - 1990 - Proba.zip

--------------------------------------

Rehearsal of Croatian punk band ANTI OTPAD.



Mišo

piatok 13. septembra 2019

Meno kapely ???


Mám jednu prosbu. Neviete náhodou niekto, čo je to za kapelu? Dole v linku je odkaz na dve pesničky zo skúšobne pri ktorých neviem identifikovať, že kto ich hrá. Kto si myslí že by to vedel, vypočujte si to a dajte vedieť. Podľa zvuku je to asi taká prvá polovica 90-tych rokov, je to slovenská kapela. Hudobne to znie trochu ako KOSA Z NOSA, ZIGAUNER, BARBUS, MÁRNA SNAHA, ZA 400 KORÚN...a pod. Ak ste niekto znalec slovenskej punkovej scény ranných 90-tych rokov, skúste vypočuť. Vďaka za prípadnú pomoc. Napíš buď komentár, alebo mail na miso.komunikacia@gmail.com
Tá nahrávka bola dohraná na kazete kapely Čenkovej deti, čo bola skôr taká rocková kapela z Bratislavy.


Ok, zdá sa že vyriešené.
Dobrý človek mi dal tip, že sú to PUNKREAS z Moldavy nad Bodvou. Dík. 
(Aktualizované 16.9.2019)


Skupina PUNKREAS vznikla v polovici 90-tych rokov. Zakladajúcimi členmi boli:

Hetyi (Špako)
 - spev, gitara
Andrej - gitara, vokály
Marcel - basa
Miro – bicie
 Začínali s takzvaným Punkom 77. Prvé koncerty na okolí mali pozitívny ohlas a prišli ponuky na ďalšie akcie, ktoré umožnili hrať aj v iných kútoch Slovenska. Prvý „FEST”, ktorého sa kapela zúčastnila, bol v roku 1996 v Košiciach - Rock-camp. Presne o rok v Prešove, tiež na Rock-campe, vyhrávajú cenu diváka a tým aj možnosť nahrať svoj  debut „HNUSNÝ ŠTÁT”(1997). Špakovým odchodom na vojnu sa kapela na rok rozpadá...





















Meno kapely.zip


Nahrávku mi poslal Maťo z blogu Digi LP a MC.  Ak sa zaujímaš o československú alternatívnu/punkovú/undergroundovú scénu, tak určite jeho blog doporučujem, má tam veľa zaujímavých, ťažko dostupných nahrávok. Pár rokov dozadu som s ním robil aj krátky rozhovor: http://muzika-komunika.blogspot.com/2013/12/digi-lp-and-mc-blog-rozhovor.html


Mišo

štvrtok 12. septembra 2019

pondelok 9. septembra 2019

Retromanija Osamdesetih Volume 05 (2005)



Kompilácia kapiel 80-tych rokov z bývalej Juhoslávie.
Sú tam popové veci, ale aj rockové/new wave kapely ako IDOLI, PLAVI ORKESTAR, LEB I SOL, či ZABRANJENO PUŠENJE. Mne sa naviac páči song od kapely TIME - Makedonija. 
Taký 70´s rock so silnou melódiou. 

CD som objavil v jednom takom podivnom CD/elektro šope v Budve, v Čiernej Hore. Predávali tam hlave audio techniku a pár CD-čiek. Predavač mi potom ešte púšťal nejaké veci, ale mal skôr taký rockový vkus. V Čiernej Hore bol vôbec problém naraziť na dobrý music-shop. V Kotore som objavil dva suvenír-šopy/antikvariáty (jeden sa volal Vinyl Caffe), kde mali platne, ale nič moc výber, také že RIBLJA ČORBA, BIJELO DUGME a pod. - a za drahé ceny:  30-40 Eur za dosku. Na apartmáne som pozeral večer telku a mali tam hudobný kanál RTS music, kde sa občas dali vidieť klipy z 80-tych rokov (niečo také ako u nás púšťaju na STV v Noci v archíve), tak sa vyskytlo občas niečo zaujímavé.

















Pohľadnica z Kotoru





















VA-Retromanija Osemdesetih.zip

















Info: https://www.discogs.com/Various-Retromanija-Osamdesetih-Volume-05/release/5778207


Mám ešte zopár nahrávok kapiel z Čiernej Hory, tak postupne na blog dám.




------------------

Príbuzné články na tému muzika z Balkánu:

http://muzika-komunika.blogspot.com/2019/08/elektricni-orgazam-elektricni-orgazam.html

http://muzika-komunika.blogspot.com/2016/09/citanie-z-balkanu.html

http://muzika-komunika.blogspot.com/2017/08/citanie-z-balkanu-ii-bolje-zivot-fanzin.html

http://muzika-komunika.blogspot.com/2018/09/va-novi-val-78-84-za-vedno-2003.html

------------

Various artists from former Yugoslavia. 



Mišo

nedeľa 8. septembra 2019

Grécky punk


Včera som na You tube náhodou zavadil o grécku kapelu Ομίχλη a ich album Legion Of Freaks a celkom ma bavilo vypočuť si pod dlhšej dobe klasický punk (model ´77 ochutený  ´82 OI!-ovým óderom).


































Ich singel znie fasa:

A: Άνωση
B: Το Χρώμα Και Το Σχήμα




Začiatkom tohto roku v Prahe na fanzinovej konferenci odznela okrem iného aj zaujímaná prednáška od Alexandry Karamoutsiouej s názvom "Rollin Under" o zinovej DIY/punk scéne v meste Tessaloniki v období 1985-1992. Povedal som si vtedy, že sa pokúsim o rozhovor s ňou prostredníctvom mailu na túto tému, zatiaľ som sa ku tomu nedostal. Možno v budúcnosti.

Zatiaľ aspoň zopár linkov na grécky punk: 


http://greek-punk.blogspot.com/
http://maximumrocknroll.com/radio_show/mrr-radio-1544/
https://bandcamp.com/tag/greek-punk
https://en.wikipedia.org/wiki/Greek_punk
História punkovej scény v Aténach 1979-2015 Κοινωνικά απόβλητα;

---------

Greek punk post.

----------------

Pozri aj: 

http://muzika-komunika.blogspot.com/2011/11/turecky-punk-cd-vyber-1978-1999.html

http://muzika-komunika.blogspot.com/2017/03/va-sevdasz-hayat-olumdur-underground.html




A taktiež je aktualizovaný aj blog galériART: 
https://ceruzouafarbou.blogspot.com/2019/09/kresby-venya-drkina.html





Mišo

ANTI OTPAD - Live 1997