Mini rozhovor o ruskom rocku s Miroslavom O.

Vzhľadom na to, že by som v budúcnosti rád uverejnil na blogu niekoľko rozhovorov o punku s ľuďmi z niekoľkých krajín sveta - a medzi nimi aj z krajín bývalého Sovietskeho zväzu - spravím teraz také malé "ántré" s Miroslavom O., ktorý síce žije v Prahe, ale má celkom slušný prehľad o rockovej scéne v bývalom ZSSR. Bol síce trochu zdržanlivý, že vraj až také horúce to s jeho vedomosťami to nie je, ale myslím si, že si pozornosť zaslúži, pretože ľudí, ktorí by v našom Českom a Slovenskom priestore počúvali, alebo sa zaujímali o nezávislý ruský rock, nie je až tak veľa. Položil som mu teda niekoľko otázok. Nakoniec odpovedal na dve z nich + zaslal celkom rozsiahly profil ukrajinského folkového barda Véňu Drkina.

MK: Ako si sa v českom priestore dostal ku nezávislej hudbe z bývalých krajín SSSR? Čím ťa oslovili?

M.O.: K nezávislé hudbě ze zemí bývalého SSSR jsem se propracovával postupně. Nejdříve jsem se seznámil 

se skupinou Krematorij na Letní škole bulharštiny v Sofii. Tehdy tam jeden z německých studentů zahrál 

několik písní této skupiny včetně písně Krematorij. Bylo to v roce 1994. Následně jsem jel stopem na Ukrajinu, 

kde jsem si pořídil magnetofonovou kazetu s legendární LP nahrávkou "Винные мемуары". Pak jsem jezdil 

na Ukrajinu pravidelně za Ukrajinkou, s níž jsem se později oženil. Jezdil jsem tam pravidelně každé léto 

na venkov kopat brambory a cestou zpět jsem se vždy stavil v Kyjevě a nakoupil knihy a hudební nosiče. 

Prodejců jsem se přitom vyptával na to, jaká hudební tělesa by mi doporučili. Tak jsem si postupně přivezl 

nahrávky řady zajímavých hudebních těles, jak ruských, tak ukrajinských - tehdy byli největší hvězdou 

ukrajinské alternativní scény Vopli Vidopljasova. Na přelomu tisíciletí jsem se dostal také k internetu a

snažil jsem se jeho prostřednictvím kontaktovat hudební znalce a najít další informace. Takže některé 

hudebníky mi doporučili prodejci (největší výběr alternativní hudby měl jeden nadšenec v Kyjevě na 

Petrovce, od něj jsem se dozvěděl např. o Umce), Janku Ďagilevovou mi doporučila punkerka na ruském 

chatu apod. Časem jsem shromáždil i příručky, ve kterých jsem se dočetl o dalších interpretech. Postupně 

jsem si ruskou a ukrajinskou rockovou a alternativní scénu jakžtakž zmapoval. Nejvíce mně oslovili 

umělci ze Sibiře, na které jsem se zaměřil. K mé radosti jsem zjistil, že znalci sibiřské alternativní hudby 

pobývají také v Praze, zúčastnil jsem se také večera prezentujícího nejnovější hudební skupiny ze Sibiře 

v rámci festivalu Sibiř Sibiř. Krom toho jsem v Praze nacházel i aktivní hudebníky a autory, např. Vasyla 

Kovtuna z Čerkas, kterému jsem domluvil koncert v klubu u Rafa, nebo Andreje Vlasova, který se do Prahy

dostal z Kyjeva přes Izrael. Když jsme s Míšou Stoilovou a Petrem Zelenkou připravovali velkolepou oslavu

padesátin Janky Ďagilevovové (kterou se nám nakonec, bohužel, nepodařilo zrealizovat)., podařilo se mi 

najít Jančinu dvojnici v ukrajinském Dnipru (samozřejmě, díky internetu). Chvíli to vypadalo, že se podaří 

zajistit její koncert v Praze, ale, bohužel, vzhledem k velkým vzdálenostem a velmi omezeným finančním 

možnostem, je realizace koncertů alternativních těles z RF a východní Ukrajiny prakticky nemožná. 

Do Prahy jezdí poměrně často populární hudebníci, kteří dokážou vyprodat haly a divadelní sály (a to 

se cena vstupenek pohybuje v řádu tisíců Kč), ale to jsou zpravidla tělesa, která mne příliš neoslovují, 

nebo mne dokonce iritují (např. Vakarčuk s jeho Oceánem Elzy). Najdou se ovšem i výjimky, např. 

Dakh Doughters, pro které jsem zajišťoval překlady textů, když koncertovali v Arše.

MK: Vnímaš rozdiely medzi hudobnými scénami v jednotlivých krajinách bývalého SSSR?

M.O.: Jsem obeznámen detailněji pouze s ukrajinskou a ruskou hudební scénou. Okrajově jsem se seznámil

i s běloruskými, moldavskými, litevskými, arménskými a gruzínskými tělesy. Rozdíly tu jistě jsou , a to i v rámci RF, kdy se např. sibiřská scéna výrazně odlišuje od petrohradské. Záleží na hudebním žánru. Ale i např. v blackmetalu, který je zejména na Ukrajině velmi kvalitní,  lze rozpoznat Ukrajince od Rusů. Tradiční nezávislá scéna vychází častoz lidových písní, takže jednotlivé hudební scény se liší podobně jako národní folklór. Nelze přitom zapomínat i na menšiny v rámci jednotlivých států - Armen Grigorjan, frontman skupiny Krematorij, se narodil arménským rodičům v Moskvě, Jurij Ševčuk, frontman DDT se narodil v Magadanské oblasti Ukrajinci a Tatarce., Véňa Drkin, od jehož smrti letos uplyne 20 let, se narodil na Ukrajině v Luhanské oblasti v obci, kterou dnes kontrolují separatisté, takže se nachází na území samozvané Luhanské lidové republiky...

Mirekov text o Véňovi Drkinovi si môžeš prečítať v predošlom blogovom príspevku.

Tu sa rozhovor na Mirekovu žiadosť stopol a dohodli sme sa, že za jeho pomoci vyspovedám niekoho kompetentnejšieho...najlepšie niekoho ruskej národnosti...tak snáď v blízkej dobe sa to zrealizuje.

Mišo