RIOT IN OPERA - naživo na Vrahu (2001)

Dochovali sa mi tri skladby z koncertu našej kapely RIOT IN OPERA v klube Vrah v Rožnove pod Radhoštěm z roku 2001. Ostatné sú nejaké poruchové, nejdú prehrať. V minulosti som sem už dal link aj info ku nahrávke aj ku kapele, ale kto nechodil na tento blog pred cca 7-8 rokmi, možno to prehliadol.

Zhodou okolností všetky skladby, čo sa dajú prehrať začínajú na písmeno "s" - Služba vlasti, Svet naopak, Systematická smrť.

RIOT IN OPERA - live Klub Vrah (2001).zip


Bratislavská kapela RIOT IN OPERA trvala vlastne dosť krátko, asi rok a pol(2001-2003). 
Začala ako "bočný projekt" vážnejšej a "angažovanejšej" bandy S.I.K.A, keď sme počas skúšok a nekonečných ladení gitaristu Jura, len tak zo srandy začali tvoriť v zostave - basa (Tomáš) a bicie (ja) - krátke crust-punkové songy. Vtedy myslím spieval v S.I.K.A. aj Sivo, ktorému sa voľnejší a punkovejší štýl páčil viac a aj mu hlasovo viac sedel a teda sa k nám rád pripojil. V krátkom čase sme spontánne vytvoril repertoár asi 5 skladieb s odľahčeným punkovým základom, zahraným však riadne rýchlo. K nim sme napasovali vtipné aj vážnejšie texty - o blbostiach aj o veciach čo nás štvali.
Po čase sme pribrali na gitaru Maťka a druhým spevákom sa stal Rado, ktorý chvíľočku spieval v kapele z SIKA-RETATDäR (z ktorej neskôr vznikla S.I.K.A.). Počúvali sme vtedy veľa fínskeho, talianskeho, švédskeho punku 80-tych rokov, rýchly hardcore, DISORDER, CHAOS UK, celý ten UK 80´s punk a pod... a spravili sme aj pár coverov - od TRUTH DECAY (na prvom deme), NEGATIVE APPROACH, TELEX alebo ZÓNU A.
Odohrali sme niekoľko koncertov - na Garážach, v Bunkri, nahrali demo a absolvovali krátke turné po Slovensku a Čechách (spolu so S.I.K.A.).
Po turné však už kapela nemala taký "švung", jednak sme sa viac venovali kapele S.I.K.A. a taktiež vzťahy v kapele sa trochu narušili - Rado mal v tom čase dosť veľa problémov sám so sebou, Maťko a Tomáš začali inklinovať k vtedy vychytenému štýlu "emoviolence", čo pre mňa so Sivom nebol smer ktorým sme sa chceli uberať. Nakoniec sme sa dohodli že kapelu ukončíme. Ešte sme však plánovali nahrať nové skladby na druhé demo. To už sme však robili narýchlo u nás v Garáži, síce na lepší nahrávací aparát, ale nejako moc dober to nedopadlo. Má to otrasný zvuk, sprasený, ani tá nahrávacia atmosféra nebola kto vie čo. Rado sa už na to vysral, vôbec neprišiel, tak spieval len Sivo. Bolo to nahraté, myslím, v roku 2002. Potom som ho vďaka kamošovi predviedol z kazety do MP3 a uviedol ho pod názvom "Last Riot"(nájdeš ho tu na blogu): http://muzika-komunika.blogspot.com/2010/05/riot-in-opera-last-riot-druhe-demo.html

Pozri aj:http://muzika-komunika.blogspot.com/2012/05/sika-riot-in-opera-live-klub-vrah.html

Mišo

S.I.K.A. / RIOT IN OPERA / ROVNOU CHODBOU hrajú covery

Myslím, že túto DIY kompilačku som už kedysi na blog dal, ale kedže som sa včera venoval hľadaniu archívnych fotiek, tak sa mi to všetko tak nejak vrátilo, premohla ma na chvíľu nostalgia, no a rozhodol som sa obnoviť aj link na týchto 9 skladieb. Tri kapely v ktorých som pôsobil hrajú prevzaté songy - covery - od niektorých kapiel, ktoré sme vtedy s kamošmi v období cca 1999-2003, počúvali.

S.I.K.A.+ RIOT IN OPERA+ROVNOU CHODBOU  hrajú covery.zip

S.I.K.A. hrá songy od HELL ON EARTH, MINOR THREAT, RAW POWER, LäRM, 

RIOT IN OPERA hrá veci od TRUTH DECAY, TELEX, NEGATIVE APPROACH a

ROVNOU CHODBOU hrajú L´ATTENTAT a HATED YOUTH.


A na záver jedna zaujímavosť - skupina ČAD hrá cover od RIOT IN OPERA: ČAD - Punk v hlave nie v číre (Riot in Opera cover)

-------------------

Tribute sonx.

Mišo

S.I.K.A. - foto (1999 - 2002 ?)

Vzhľadom na nedožité 20-te výročie vzniku HC kapely S.I.K.A. (1999-2004) som sa rozhodol zaradiť na blog niekoľko spomienkových fotiek z nášho ranného obdobia. Fotky láskavo poskytol Tomáš Fifo. Vďaka.

Logo kapely





Juro v starej skúšobni v Doprastave (1998?/1999?)

Mišo v starej skúšobni Doprastave (1998?/1999?)

S.I.K.A. - klub Bunker, Bratislava (2001)






S.I.K.A. - klub Bunker, Bratislava (2001)





S.I.K.A. - klub Gogo, Znojmo (2001)

S.I.K.A. - klub Gogo, Znojmo (2001)

S.I.K.A. - klub Gogo, Znojmo (2001)

S.I.K.A. - klub Gogo, Znojmo (2001)

S.I.K.A. - klub Gogo, Znojmo (2001)

S.I.K.A. - klub Vrah, Rožnov pod Radhoštěm (2001)

S.I.K.A. - klub Vrah, Rožnov pod Radhoštěm (2001)






Valter (Rožnov pod Radhoštěm)

Mišo (Trenčín?)

Juro (Rožnov pod Radhoštěm)

Tomáš (Znojmo)

S.I.K.A. klub Vrah, Rožnov pod Radhoštěm (2001)



Súvisiace články: 

https://muzika-komunika.blogspot.com/2019/06/sika-rip-1999-2004.html

http://muzika-komunika.blogspot.com/2018/06/sika-divadielko-v-podzemi-internat.html

http://muzika-komunika.blogspot.com/2010/05/sika-covery.html

---------------

Few old photos of our HC/thrash band S.I.K.A.

S.I.K.A story

Back in late 90´s few we, angry young men, try to started fast punk band. We were influenced by European/US 80´s hardcore, punk and fast bands all over the world we founded band which later become S.I.K.A. (Letters stands for "Subsistence In Kontra Attitude"). "Be in opposition against bad things, even it is hard and your existence is not comfortable".S.I.K.A. officially started around 1999. We released few records, making few tours over Europe, played with many bands. And regularly practice in Garage, our rehearsal room, which became also gig place for many hardcore bands. This place is still active! We, band members of S.I.K.A. always try to support and improve do-it-yourself ethic of HxCx/punk movement. Also we playing in some different bands beside S.I.K.A.

After few years few members left, few will come. Face of S.I.K.A. changed little bit - from fast sloopy thrashcore to HC/punk-y-thrash. But D.I.Y. attitude still stayed. Until the end, in year 2004. 

Some members are still active in punk scene, some don´t.

Two ex-members actually playing in crust/metal band BETON, and I am playing as solo acoustic punk-singer Mišo ŠTICH (and I used to play in melancho-punk band ŠIGELA).

Mišo

Умка и Броневичок Рай для инвалидов / Umka a Bronevichok

Ruská folk/blues-rocková speváčka UMKA.

http://www.umka.ru/albums/ray.html

Info: Умка и Броневичок Рай для инвалидов

-----------

Russian hippie-folk-y/blues-rock with female front-woman.

Mišo

Hilda Blues Band ‎– Live At Rock March EP

Blues rock z Litvy. Hilda Blues band. Ich živák z roku 1987.

https://zonarecords.bandcamp.com/album/live-at-rock-march-ep


----------

Info: Zona Records ZN 080, Recorded live at Roko maršas per Lietuvą 1987, DAT/master tape release

Mišo

creditsreleased January 1, 1987

Hrdinové Nové Fronty ‎– Nová Drákulomania & Hororový Věk (2008)

Dve nahrávky kapely HNF - Nová drakulománia (1988) a Hororový věk (1987) na jednom CD.

Hrdinové Nové Fronty - Nová Drákulomania & Hororový Věk.zip

Info:  Hrdinové Nové Fronty ‎– Nová Drákulomania & Hororový Věk

Info o nahrávke Hororový věk z dobového fanzinu Oslí uši.


-----------------

HNF - dark/goth punk from Czech

Mišo

Dog Bones / Marichuana ‎– Young Lions Vol.4 (1995)

Litovský alternatívny rock vs. punk rock. Vydal label ZONA v roku 1995.

https://zonarecords.bandcamp.com/album/young-lions-vol-4

Info: https://www.discogs.com/Dog-Bones-Marichuana-Young-Lions/release/2595322



Marichuana sa dá zohnať aj na vinyle, ktorý vyšiel na francúzkom labely Darbouka rec.

Pozri aj: http://muzika-komunika.blogspot.com/2011/09/va-demobilizacija-underground-lithuania.html

----------

Alternative rock from Lithuania.

Mišo

ANTI OTPAD - Live 1997

Živák HC/punk kapely z Chorvátska.

Anti Otpad - 1997 - Live.zip

---------------------

Croatian punx live set.

Mišo

Mini rozhovor o ruskom rocku s Miroslavom O.

Vzhľadom na to, že by som v budúcnosti rád uverejnil na blogu niekoľko rozhovorov o punku s ľuďmi z niekoľkých krajín sveta - a medzi nimi aj z krajín bývalého Sovietskeho zväzu - spravím teraz také malé "ántré" s Miroslavom O., ktorý síce žije v Prahe, ale má celkom slušný prehľad o rockovej scéne v bývalom ZSSR. Bol síce trochu zdržanlivý, že vraj až také horúce to s jeho vedomosťami to nie je, ale myslím si, že si pozornosť zaslúži, pretože ľudí, ktorí by v našom Českom a Slovenskom priestore počúvali, alebo sa zaujímali o nezávislý ruský rock, nie je až tak veľa. Položil som mu teda niekoľko otázok. Nakoniec odpovedal na dve z nich + zaslal celkom rozsiahly profil ukrajinského folkového barda Véňu Drkina.

MK: Ako si sa v českom priestore dostal ku nezávislej hudbe z bývalých krajín SSSR? Čím ťa oslovili?

M.O.: K nezávislé hudbě ze zemí bývalého SSSR jsem se propracovával postupně. Nejdříve jsem se seznámil 

se skupinou Krematorij na Letní škole bulharštiny v Sofii. Tehdy tam jeden z německých studentů zahrál 

několik písní této skupiny včetně písně Krematorij. Bylo to v roce 1994. Následně jsem jel stopem na Ukrajinu, 

kde jsem si pořídil magnetofonovou kazetu s legendární LP nahrávkou "Винные мемуары". Pak jsem jezdil 

na Ukrajinu pravidelně za Ukrajinkou, s níž jsem se později oženil. Jezdil jsem tam pravidelně každé léto 

na venkov kopat brambory a cestou zpět jsem se vždy stavil v Kyjevě a nakoupil knihy a hudební nosiče. 

Prodejců jsem se přitom vyptával na to, jaká hudební tělesa by mi doporučili. Tak jsem si postupně přivezl 

nahrávky řady zajímavých hudebních těles, jak ruských, tak ukrajinských - tehdy byli největší hvězdou 

ukrajinské alternativní scény Vopli Vidopljasova. Na přelomu tisíciletí jsem se dostal také k internetu a

snažil jsem se jeho prostřednictvím kontaktovat hudební znalce a najít další informace. Takže některé 

hudebníky mi doporučili prodejci (největší výběr alternativní hudby měl jeden nadšenec v Kyjevě na 

Petrovce, od něj jsem se dozvěděl např. o Umce), Janku Ďagilevovou mi doporučila punkerka na ruském 

chatu apod. Časem jsem shromáždil i příručky, ve kterých jsem se dočetl o dalších interpretech. Postupně 

jsem si ruskou a ukrajinskou rockovou a alternativní scénu jakžtakž zmapoval. Nejvíce mně oslovili 

umělci ze Sibiře, na které jsem se zaměřil. K mé radosti jsem zjistil, že znalci sibiřské alternativní hudby 

pobývají také v Praze, zúčastnil jsem se také večera prezentujícího nejnovější hudební skupiny ze Sibiře 

v rámci festivalu Sibiř Sibiř. Krom toho jsem v Praze nacházel i aktivní hudebníky a autory, např. Vasyla 

Kovtuna z Čerkas, kterému jsem domluvil koncert v klubu u Rafa, nebo Andreje Vlasova, který se do Prahy

dostal z Kyjeva přes Izrael. Když jsme s Míšou Stoilovou a Petrem Zelenkou připravovali velkolepou oslavu

padesátin Janky Ďagilevovové (kterou se nám nakonec, bohužel, nepodařilo zrealizovat)., podařilo se mi 

najít Jančinu dvojnici v ukrajinském Dnipru (samozřejmě, díky internetu). Chvíli to vypadalo, že se podaří 

zajistit její koncert v Praze, ale, bohužel, vzhledem k velkým vzdálenostem a velmi omezeným finančním 

možnostem, je realizace koncertů alternativních těles z RF a východní Ukrajiny prakticky nemožná. 

Do Prahy jezdí poměrně často populární hudebníci, kteří dokážou vyprodat haly a divadelní sály (a to 

se cena vstupenek pohybuje v řádu tisíců Kč), ale to jsou zpravidla tělesa, která mne příliš neoslovují, 

nebo mne dokonce iritují (např. Vakarčuk s jeho Oceánem Elzy). Najdou se ovšem i výjimky, např. 

Dakh Doughters, pro které jsem zajišťoval překlady textů, když koncertovali v Arše.

MK: Vnímaš rozdiely medzi hudobnými scénami v jednotlivých krajinách bývalého SSSR?

M.O.: Jsem obeznámen detailněji pouze s ukrajinskou a ruskou hudební scénou. Okrajově jsem se seznámil

i s běloruskými, moldavskými, litevskými, arménskými a gruzínskými tělesy. Rozdíly tu jistě jsou , a to i v rámci RF, kdy se např. sibiřská scéna výrazně odlišuje od petrohradské. Záleží na hudebním žánru. Ale i např. v blackmetalu, který je zejména na Ukrajině velmi kvalitní,  lze rozpoznat Ukrajince od Rusů. Tradiční nezávislá scéna vychází častoz lidových písní, takže jednotlivé hudební scény se liší podobně jako národní folklór. Nelze přitom zapomínat i na menšiny v rámci jednotlivých států - Armen Grigorjan, frontman skupiny Krematorij, se narodil arménským rodičům v Moskvě, Jurij Ševčuk, frontman DDT se narodil v Magadanské oblasti Ukrajinci a Tatarce., Véňa Drkin, od jehož smrti letos uplyne 20 let, se narodil na Ukrajině v Luhanské oblasti v obci, kterou dnes kontrolují separatisté, takže se nachází na území samozvané Luhanské lidové republiky...

Mirekov text o Véňovi Drkinovi si môžeš prečítať v predošlom blogovom príspevku.

Tu sa rozhovor na Mirekovu žiadosť stopol a dohodli sme sa, že za jeho pomoci vyspovedám niekoho kompetentnejšieho...najlepšie niekoho ruskej národnosti...tak snáď v blízkej dobe sa to zrealizuje.

Mišo

Spomienkový koncert na V. D´rkina - report/profil

Kamoš Mirek z Prahy poslal report zo spomienkového koncertu Vénya D´rkina.

6. 9. 2019 se v pražském klubu Bar/ák uskutečnil vzpomínkový večer pro Véňu D'rkina. Měl připomenout, že 21. 8. uplynulo 20 let od smrti této hudební legendy. Na programu byl referát o D'rkinově životě a díle, rozhovor se  Sergejem Barjakem a vystoupení Oldřicha Janoty a Miroslava Ottomanského.

            Většina míst spojených s D'rkinovými životními osudy se dnes nachází na území samozvané Luhanské lidové republiky, které sice formálně patří Ukrajině, ale kontrolují jej separatisté podporovaní, resp. vyslaní Ruskou federací. D'rkin se narodil 11. 6. 1970 jako Alexandr Litvinov v obci Dolžanskyj přímo u hranic s Ruskem, školní léta trávil ve městě Sverdlovsk, v roce 2016 oficiálně Ukrajinou přejmenovaném na Dolžansk. Oba jeho rodiče byli učitelé a on sám měl na jedenáctiletce vynikající prospěch a nějaký čas také působil jako učitel fyziky. Na vysokou školu už ale D'rkin nastoupil čistě formálně. Před geologií, kterou studoval na Doněckém polytechnickém institutu, dával přednost umělecké tvorbě, přičemž byl všestranně nadaný, takže se mohl věnovat zároveň hudbě, poesii, výtvarné tvorbě i divadlu. Jak návštěvníkům koncertu vysvětlil Sergej Barjak, D'rkinův spolužák z Doněckého institutu, doba byla taková, že mladým v Donbasu sice nenabízela velké možnosti, co se týče vzdělávání (to se zaměřovalo na výchovu odborníků pro těžbu nerostných surovin a těžký průmysl), nicméně, studium bylo bezplatné, ubytování na koleji levné a jelikož se psal rok 1987, panovala díky perestrojce a glasnosti relativní svoboda. Sergej Barjak byl v té době plodným autorem a řadu jeho písní D'rkin převzal do svého repertoáru. Na vzpomínkovém večeru zazněl jeho opus "Достало" ("Mám toho všeho po krk"), na kterém se vedle Barjaka autorsky podílel i další spolužák z Doněckého institutu Brjus. Bouřlivé Doněcké období trvalo jediný rok. Pak mladý Litvinov (tehdy ještě netušil, že se za pár let proslaví pod uměleckým pseudonmem Véňa D'rkin) nastoupil základní vojenskou službu. Část z ní si odsloužil v přípravce raketových strategických vojsk v Pavlohradu v Dnipropetrovské oblasti Ukrajinské SSR. Po demobilizaci se Saša Litvinov uchýlil na venkov ke své babičce do Myronivky v Debalcevském okrese ve východní části Doněcké oblasti. Venkovské prostředí pro bylo pro jeho tvorbu velmi inspirativní, zkoušel různá zaměstnání, mimo jiné také pásl dobytek. Myronivka se na nějaký čas v roce 2015 ocitla přímo v centru válečných operací.

            V roce 1991, kdy byla vyhlášena nezávislost Ukrajiny, se Litvinov rozhodl pokračovat ve vysokoškolském studiu, tentokrát však na fakultě mechanizace zemědělské techniky Luhanského zemědělského institutu. Ani tentokrát se ovšem volba oboru příliš nepovedla, ale v Luhansku došlo k dalšímu osudovému seznámení. Ve frontě na kysané zelí se Litvinov seznámil s půvabnou Polinou (Pem), s níž se později oženil. V Luhansku také založil svou první skupinu Davaj davaj. Z Luhanska se Litvinov v roce 1993 odstěhoval do městysu Novoluhanske v Artemovském okrese v Luhanské oblasti, kde se nechal zaměstnat v místním kulturáku a dálkově pokračoval ve studiu. Tato obec dnes leží rovněž poblíž frontové linie a byla před 2 lety silně poškozena při ostřelování. Návštěvníkům večera byly promítnuty záběry pobořených domů.

            Osudovým rokem pro Litvinova byl rok 1994. Byl to rok, kdy se oženil s Polinou, počal svého jediného potomka a kdy se poprvé zúčastnil soutěže Oskolská lyra na festivalu Starooskolské veselice. Ve Starém Oskolu v Bělgorodské oblasti Ruské federace se tehdy organizátorům představil jako Véňa Dyrkin z Maksjutovky. Pod tímto jménem získal na festivalu první cenu. O dva roky později v rozhovoru, který byl na vzpomínkovém večeru promítán s českými titulky, řekl, že to byl momentální nápad a že Maksjutovka je skutečná vesnice v hlubokém lese u Kupjanska v Luhanské oblasti. D'rkinologové se až dosud domnívali, že si ve skutečnosti D'rkin vymyslel i samotnou Maksjutovku. Pražskému badateli Jindřichu Trpákovi se ale podařilo prokázat, že D'rkin měl na mysli obec Masjutovka, která plně odpovídá D'rkinem popisované poloze až na to, že administrativně patří nikoli do Luhanské, ale do sousední Charkovské oblasti. Dnes je tato vesnice zcela opuštěná, jak mohli návštěvníci večera vidět na promítnutých záběrech.

            Ostatně, i co se týče nahrazení "y" v umělecké pseudonymu apostrofem, šíří d'rkinologové, rekrutující se převážně z řad občanů Ruské federace, poněkud zmatečné tvrzení, že apostrof byl inspirován D'rkinovou láskou k francouzštině. Ano, D'rkin obstojně ovládal několik cizích jazyků včetně francouzštiny a používal cizojazyčné pasáže i ve svých písních, ale apostrof používá také ukrajinština, kterou ruští badatelé poněkud opomíjejí (tváří se, jakoby D'rkin byl samo sebou ruský umělec a Luhansk, tedy vlastně "Lugansk", neboť ruština nemá kromě apostrofu ani písmeno "h", odjakživa patřil k Rusku). D'rkin byl ale především "luhanský" umělec, dá se říci dokonce "luhanský lidový" umělec a vnímal Luhanskou oblast v 90tých letech 20. století jako dvojjazyčnou (ve velkých průmyslových městech sice převažovala ruština, na venkově však naopak většina obyvatel preferovala ukrajinštinu). Svědčí o tom i jeho alternativní umělecký pseudonym Dranťa vytvořený od ukrajinského výrazu "draňňa" označujícího rozedrané hadry a související s tím, jak se D'rkin, lidový umělec, oblékal.

            D'rkin se ovšem snažil prosadit v Moskvě, nikoli v Kyjevě nebo třeba v Charkově, který měl určitý kulturní potenciál a byl Luhansku blíže než Moskva. Důvody, proč v roce 1996 D'rkin do Moskvy odchází, byly ovšem existenční. D'rkin musel živit rodinu. Polině se už v prosinci roku 1994 narodil syn Denis a ekonomická situace na Ukrajině byla v polovině 90tých let kritická. Stát nebyl schopen vyplácet mzdy zaměstnancům rozkradených státních podniků, platy učitelům, ani důchody. Před hladomorem zachraňovala Ukrajince jen drobná hospodářství na venkově, kde se pěstovaly především brambory, často jediná dostupná strava. D'rkin byl nucen opustit Sverdlovsk, kde nějaký čas učil na jedenáctiletce fyziku, a musel si najít špatně placenou práci na stavbě v Luhansku (veškerý stavební ruch tehdy financovala mafie, která na rozdíl od státu byla schopna vyplácet mzdy, ty však byly, samozřejmě,  bídné). Když D'rkina v roce 1996 pozval písničkář z Rostova na Donu Gennadij Žukov do Moskvy, nebylo možno takové nabídce odolat.

            Prorazit v Moskvě v druhé polovině devadesátých let už ovšem nebylo pro skromného alternativního umělce vůbec jednoduché. D'rkin se nechal zaměstnat v hudebním divadle Pekekrjostok jako pomocný dělník a údržbář a zároveň se snažil oslovit Moskvany svou písňovou tvorbou. Řediteli Perekrjostku se jeho písně líbily, takže mu umožnil nejen realizovat dva koncerty v divadle, ale také nahrát své písně na magnetofonovou kazetu.

            V roce 1997 se D'rkin nakrátko vrací za rodinou, stěhuje manželku se synem do Krasnodonu, který se dnes Ukrajina pokouší přejmenovat na Sorokino (ale zatím nad městem nemá kontrolu), a znovu odjíždí do Moskvy. Údajně tehdy prohlásil: "Možná se mi podaří se prosadit, ale vyžaduje to takový dost divný přístup. Kde začínají peníze, tam končí rock'n'roll. Takže je to nejspíš ztracené..." A nemýlil se. Zatímco na Oskolské lyře D'rkin dvakrát za sebou získal první cenu a v roce 1996 zde vystupoval již jako čestný host a místní celebrita, vydělat si slušné peníze uměleckou tvorbou v hlavním městě byla naivní představa. D'rkin si vysnil svůj hudební projekt (DrBend) a našel i šikovné hudebníky. Ti však byli zaměstnáni ve filharmonii a neměli čas zkoušet. Ve studiu Alexeje Vertogradova D'rkin nahrál album Vsjo budět chorošo (Všechno bude fajn). Šlo o magnetofonovou kazetu, tehdy ještě oblíbené médium na ruském trhu s hudebními nosiči. D'rkinovi slíbili, že mu nahrávka vydělá slušné peníze, jenže praxe byla taková, že drtivá většina na trhu nabízených nosičů byly pirátské kopie. Oficiálně se neprodalo prakticky nic. Samotná nahrávka měla kvalitu ještě horší, než bylo běžné u pirátských kopií, takže D'rkin údajně na koncertech prosil publikum, aby si ji nepořizovalo.

            Když se nedařilo dojednat koncerty v Moskvě, rozjel se D'rkin na turné po jejím okolí a následně zavítal do Voroněže, která se ukázala být klíčovým místem pro uchování  D'rkinova odkazu, a také do ukrajinského Charkova. Na podzim roku 1997 začal mít D'rkin zdravotní problémy. Na Luhanské onkologické klinice mu diagnostikovali zhoubný nádor mízních uzlin, tzv. Hočkinův lymfom. Tento nádor postihuje nejčastěji mladé muže, zemřel na něj např. český showman Jiří Grossmann. D'rkin na zdrcující diagnózu reagoval tím, že se nechal pokřtít a přijal křestní jméno Foma. Chemoterapie mu vůbec nepomáhala, jeho zdravotní stav se stále zhoršoval. Lékařská péče na Ukrajině byla v té době naprosto tristní. Kdo nedisponoval vysokými finančními částkami, které lékaři neoficiálně požadovali, prakticky neměl šanci na vyléčení. V květnu 1999 to vypadalo, že je konec, a teprve tehdy se o D'rkina začali zajímat jeho příznivci a kolegové umělci. Pořádaly se sbírky, charitativní koncerty a D'rkin byl koncem června převezen do hematologického institutu Ruské akademie lékařských věd v Moskvě.  Tam mu diagnostikovali lymfosarkom, čili nonHočkinův lymfom, a 11.8. 1999 ho propustili z nemocnice s tím, že není žádná naděje na vyléčení. D'rkin zemřel o deset dní později v Koroljovu v Moskevské oblasti, odkud bylo jeho tělo převezeno do Sverdlovska, kde je pohřben (na ukrajinských mapách se toto město již zove Dolžansk).

D'rkin po sobě nezanechal absolutně žádný majetek, neměl dokonce ani vlastní kytaru. O jeho odkaz se stará Pjotr Gluchov, který převzal také péči o D'rkinovu manželku Polinu, již odvezl i se synem Denisem do Voroněže a posléze se s ní oženil. Gluchov založil DrDom - neformální fond Véni D'rkina, jehož prvořadým úkolem bylo shromáždit a vydat D'rkinův tvůrčí odkaz. Při příležitosti postupného vydávání CD s D'rkinovou tvorbou se pořádaly i nepravidelné DrFesty, a to až do roku 2005, kdy byla vydána poslední dvě alba. DrFesty pak pokračovaly i nadále, ale již v režii D'rkinových fanoušků v jednotlivých městech. Gluchov označil tyto spontánní aktivity za DrHnutí, což v případě pražské akce bylo více než přiléhavé.  Zpočátku vydávání nosičů s D'rkinovými písněmi přinášelo Gluchovově rodině slušný příjem, ale pak přišel rozvoj internetu a Rusové opět přestali utrácet za nákup hudby, kterou měli možnost stahovat zdarma. Gluchov všechny písně umístil volně ke stažení na web drkin.rinet.ru. V současné době chystá vydání DrKnihy, první obsáhlejší publikace o D'rkinově životě a tvorbě, a věnuje se meditativní masáži. Reklama na toto jeho podnikání zpestřila pražský vzpomínkový večer, ale vrcholem první části programu byl živý rozhovor se Sergejem Barjakem.

            Sergej Barjak, který s D'rkinem v letech 1987–88 studoval na Doněckém polytechnickém institutu, nyní žije na separatisty ovládaném území Doněcké oblasti, resp. v Doněcké lidové republice, konkrétně ve městě Makejevka (ukrajinsky Makijivka). Pracuje zde jako psycholog ve vlastní psychologické poradně. Jak sám vysvětlil, po absolvování studia psychologie se ve své praxi původně zaměřoval především na léčbu závislostí, v Doněcké oblasti hojně rozšířených. Když přišla válka, přibylo mu klientů s psychickými problémy souvisejícími s válečným běsněním. Písňové tvorbě se již delší dobu nevěnuje, což je velká škoda. Návštěvníkům večera pak Sergej objasnil řadu okolností D'rkinova života a tvorby. Na dotaz, zda byl D'rkin romantik, odpověděl, že D'rkin byl "absolutní romantik", o čemž svědčí jeho životní osudy. Návštěvníci večera si, samozřejmě, vychutnali i několik videí z D'rkinových vystoupení. Mohli obdivovat jeho výrazné melodie, často komplikovaný rytmus a postmoderní postupy využívající odkazy na známé hity. Nemohli se však ponořit do D'rkinovy poezie, do jeho pohádkových syžetů bez patosu a moralizování, plných tragiky, ale i humoru a lidského soucitu. Většina návštěvníků totiž neovládala v dostatečné míře ruský jazyk, nepřišel, bohužel, ani jediný ukrajinista či rusista, ač byli na akci zváni.

            V další části večera vystoupil Oldřich Janota se svou manželkou, jejichž dechberoucí výkon mohl přes skype sledovat i Sergej Barjak. Pak ještě zahrál také Miroslav Ottomanský, který celý večer zakončil poctou Véňovi D'rkinovi a Sergeji Barjakovi - provedením písně Достало.  (M.O.)

                  

Pozri aj: http://muzika-komunika.blogspot.com/2019/09/alexander-litvinov-venya-drkin-zapis.html

------------------------

Zajtra sa zase v Bratislave uskutoční zaujímavá akcia Spomienka na Deža Ursínyho. 

Tento týždeň sme boli akurát v parku na Fedákovej ul. osadiť novú knižnú búdku z našej produkcie:

Mišo