Pseudemokritos - Chadima, Binder, Charvát (1996)

Kazetu s podivným názvom PSEUDEMOKRITOS som voľakedy počúval dosť intenzívne.

Myslím, že ju privliekol brácho zPrahy z BLACKL POINTU ešte spolu s niekoľkými titulmi.

Podieľal sa na nej Mikoláš Chadima (ktorý nedávno oslávil 70-ku), gitarista Peter Binder zo Slovenska a jazzman Alex Charvát. 

Info: Album Pseudemokritos nahrály tři výrazné osobnosti ze světa rocku, jazzu a blues - Mikoláš Chadima (autor hudby, saxofon, kytary, zpěv), Peter Binder - kytary a Alexej Charvát – baskytara. Na bicí soupravu jim sekunduje Daniel Charvát a hostem alba je houslistka Dagmar Valentová, která je naopak známá ze světa vážné hudby. Pseudemokritos je Chadimovo autorské album, avšak díky razantní Binderově kytaře a stejně neúprosné base Aleše Charváta zní podstatně jinak, nežli protagonistův MCh Band. Hutnou atmosféru nahrávky umocňují texty Ivana Wernische a Pavla Herota, a na obalu použitý obraz Věry Novákové „Po konci světa“. Pseudemokritos vyšel v roce 1996 na CD a MC, tato edice je však již dlouho rozebrána. 

Celý album: https://youtube.com/playlist?list=OLAK5uy_luu5xDM-svx_-sWXdezQtE6zP8YjIMuqc

Teraz nahrávka vyšla prvý raz na vinyle a pri tej príležitosti sa o nej viac rozpísal Oldřich Šíma (citujem z info mailu): 

PSEUDEMOKRITOS je autorské a první sólové album Mikoláše Chadimy. Jeho vznik měl ale netypickou předehru. Pro její pochopení se nejprve vrátím do minulosti pro ty, kteří si nejsou tak úplně jisti, kdo je ten člověk. Mikoláš Chadima (1952) je saxofonista, kytarista a zpěvák, který začínal v 70. letech v bigbítových kapelách Yellow Defect, Inrou, Elektrobus a Extempore. V roce 1981 rozpustil Extempore, sepsal sedmisetstránkový samizdat o české rockové, najmě pak alternativní scéně, s názvem Alternativa, a již za intenzivního zájmu Státní bezpečnosti, který zajistil mj. podpis Charty 77, založil r. 1982 skupinu MCh Band. Atmosféra stále zhoustla, MCh Band však přesto občas zahrál veřejně a stačil do roku 1989 předvést a nahrát pět nových pořadů, jejichž špičkovou úroveň ocenili i posluchači v zahraničí prostřednictvím samizdatových nahrávek. Paralelně Chadima založil kazetové samizdatové vydavatelství Fist Records, kde množil a distribuoval nahrávky nezávislé české scény. Podstatnou část Fist Records pak předal v roce 1990 novému vydavatelství Black Point.

Po roce 1989 se s nabídkami ku hraní protrhl pytel. MCh Band byl na roztrhání, hrál doma i v cizině, začal nahrávat desky a vypadalo to, že je konečně řetěz zákazů a smůly protržen. Nemělo to však trvat dlouho. Poté, co Chadimova žena Marta v roce 1991 vznesla restituční nároky na majetek premonstrátů, začal kolotoč soudních bitev, do kterého se zapojila i média a Chadima odložil saxofon a chopil se knih zákonů. MCh Band zmizel z hudebního života a hrál pouze sporadicky. Avšak Mikoláš i v době neklidné dál osnoval plány do budoucna a náhodná setkání s jinými hudebníky nasměrovala jeho další umělecké aktivity.      

V roce 1995 mi při jednom setkání Mikoláš řekl, že má materiál na další album, avšak není reálné, aby jej nacvičil a nahrál s MCh Bandem. Kromě toho se mu velmi líbil kytarový styl mladého slovenského kytaristy Petera Bindera, který v Praze působil jako jazzový a bluesový hráč – ovšem nevšedního temperamentu a pojetí. Binder spoluzaložil skupinu Naima, posléze měl s Ondřejem Konrádem bluesovou partu Binder-Konrád Blues Band. A další osoba, která Chadimu zaujala, byl basista Alexej Charvát, kterého potkal při studiové práci. Charvát byl stejně starý jako Chadima a měl v té době již solidní jméno mezi jazzmany. Od poloviny 70. let se angažoval v pražském jazzovém životě a byl mj. u zrození jazzového klubu Parnas. Jako mladý jazzman se představil s generací Milana Svobody, Michaela Kocába nebo Michala Gery, a já se s ním poprvé setkal, když mne vzal stopem z Mnichovic, kde nahrával ve Studiu Budíkov Martina Kratochvíla – to bylo někdy v roce 1988.

Domluvili jsme se s Chadimou, že pokud se mu podaří tyhle dva hráče angažovat, nahraje novou desku s nimi a Black Point ji vydá. To se podařilo bez větších zádrhelů a když mi Mikoláš přinesl demo s novým albem, padl jsem na zadek. Tatam byla obvyklá těžkotonážnost MCh Bandu a zavedené hudební postupy. Na nové desce dominovaly kytary – jejich řezavý zvuk patřil jak Binderovi, tak Chadimovi, byly nekompromisní a surově odkryté. A sebevědomá basová linka Aleše Charváta bylo právě to, co dvojice sólistů potřebovala – jeho basa jim sekundovala přesně a nezřízeně, avšak s velkým citem. Bicí soupravu dusal střídavě Charvátův syn Daniel a programovatelný automat. Ani na saxofon ale Chadima nezapomněl – úžasné freejazzové sólo, které tvoří úvod a zároveň tělo děsivé písně V noci, hovoří za vše. Další dimenzí nové desky PSEUDEMOKRITOS byla práce se syntezéry. Nejen jemné kudrlinky, ale i zadní projekce hudebních stěn se snovými zvuky. V písni Šumař, která je mimohodem postavena na krásném hudebním motivu, připomíná syntezér byvší mellotrony tak, jak je používala např. skupina King Crimson. Některé songy sestávají naopak z jemné hudební tkaniny a kulminují v čase – Sen, Přelévání moře…. Platí však, že hudba PSEUDEMOKRITA jsou jen dvě třetiny úderu této desky. Bez básní Ivana Wernische, které Chadima zhudebňuje od 80. let, by nebylo PSEUDEMOKRITA. Wernischovy texty odpovídají Chadimově pohledu na svět a v jeho interpretaci jim člověk naprosto věří. Wernisch se často pohybuje v oblasti stoické až posměšné nahoty slov, vplétá do svých básní sarkasmus někdy jedovatý, někdy takřka nepostřehnutelný, tematicky se často vrací k válkám, neštěstí, absurdním příběhům jak vystřiženým z Franze Kafky či Hrabala, avšak vše jakoby pouze komentuje, je nezúčastněným, a někdy až nelidsky studeným, pozorovatelem. Přitom zůstává ve spodním plánu jemný a kultivovaný...

(https://www.blackpoint.cz/vyhledavani/?string=pseudemokrit)