NAIVEFIGHTERS "Kocka" (2003)

Najexperimentálnejší album folk-punkových NAIVEFIGHTERS, tentoraz aj so zapojením syňtáku (ktorý neskôr Maťa dostatočne využívala v našej kapele STEH). Kecy o NAIVKÁCH som písal už dávnejšie v predošlých príspevkoch:

http://muzika-komunika.blogspot.sk/2011/04/naivefighters-koncert-2000.html

http://muzika-komunika.blogspot.sk/2012/09/naivefighters-and-we-are-fuckinnaive.html

http://muzika-komunika.blogspot.sk/2012/09/naivefighters-budeme-tancovat-na.html


Experimentálnejšia poloha kapelu posunula ďalej a inam, gitarista Daniel vlastne potom pokračoval už v stále viac a viac nekonvenčnom hudobnom prejave a v hľadaní nových sonických expresií.
Posledne vydal album zo zložený zo koloáží zvukov zachytených (nahratých) na rôznych miestach v Sýrii.






http://ulozto.net/xTH2gCwJ/naive-fighters-zip






release info:

http://www.discogs.com/Naive-Fighters-Kocka/master/457496


------------------------------------------------------------

Alternative folk-punk trio from Bratislava. Vinyl version was released by Maloka rec.
Guitarist Daniel (who last ten years playing in electro/noise/experimental duo JAMKA) actually released album which consist field recording made between April and May 2011 on various locations across Syria. (http://zvukolom.org/releases/daniel-kordik-syria/)


mišo

OSLÍ UŠI story pt. V

Piate pokračovanie príbehu o vydávaní punkového časopisu a veciach s tým spojených.





"Jsa Čechem, pořádám koncerty české. Tož přece jest nám Čechům volno, abychom svých vlastních koncertů směli pořádati. Anebo jest české obecenstvo k tomu méně způsobilé? Mám za to, že naše dobré jméno jakožto národa hudebního jest dosti staré a známé. I jest úlohou umělce, pravou láskou k vlasti nadchnutého, aby jméno to více a více povznesl. Já činím toliko začátek." BEDŘICH SMETANA, Slavoj, 1.10.1862

S prvním číslem Oslích uší se také datuje vznik, nebo založení MOTHERFUCKER DISTRIBUTING COMPANY, tedy "distribučního společenství spřátelených jedinců s mezinárodním stykem" jak velkohubě stojí ve "stanovách firmy", jejimž jediným členem jsem byl já, sám sobě dycynky nepřítel. Ale co to povídám - člen! Byl jsem general director, top manager, top office accountant a vedoucí odboru řízení lidských zdrojů, mimo mnohé jiné... Vědět tehdy, že bezbřehým modním nadužíváním "fuck" poztrácí slovo jakékoliv kuličky a přijde o svou chuť zakázaného ovoce (vždyť ani Jim Morrison si ve své době nedovolil více než jen hláskovat F.U.C.K., a uvodní bombastická řeč z koncertu michiganských proto-punkerů z roku revolucí 68 "Kick out the jams, motherfuckers..!!" je dodnes cudně vypípavaná), jistě bych firmu nazval UMCARÝJA PRSTY V PIČI, nebo tak nějak. Dnes mi svým vyprázdněným "slovníkem ulice" pijí krev obézní negerští "muthas" z U.S. of A. a vzhledem k tomu, že ji mám modrou, je na bíle dni, že pod černou kůží výrazně barevně tratím! Mimochodem, co se týče rapu, či hip-hopu, či kýho toho zmutovanýho a zvulgarizovanýho čerta, je fascinující, že hudba těchto blahobytných špekbuřtů ověšených žlutými řetězy, ve mě vyvolává nelibé pocity, jakýsi seznam negací, patologických psychiatrických diagnoz, kdežto původní blues, tedy hudba jejich otců a jejich otců, zbídačených a vyzáblých otroků z plantáží a kriminálů ověšených řetězy černými, pocity naprosto opačné, radostné, povzbuzující. Tím chci jen připomenout, že punk rock je přes klasický rock n roll pouhou přímou odnoží zelektrizovaného blues. Ale je možné, že se nemýlím.



MDC (těšilo mě, že stejnou zkratku měla moje oblíbená ultrarychlá hardcorová kapela MILLION DEAD COPS, milion chcíplejch fízlů!) nebyla samozřejmě zaměřená na žádný profit, rozehrávání bylo zdarma, zájemce o nahrávky se podílel pouze na nákladech spojených s doručením poštou. Akorát byl duševně zatížen žádostí o pomoc při rozšiřování katalogu, tedy dobrovolným sháněním dalších nahrávek. Občas malý český škudlil poukazoval na cenu kazety, která odpovídala ceně v maloobchodní síti. Ten se ale rekrutoval z řady těch punkrockových spoluobčanů, kteří byli v přímém spojení s místním vexlšrotem a nakupovali levněji a navíc kvalitněji například v Tuzexu. Já součástí těchto tajnosnubných kanálů nebyl a proto jsem raději uvítal, když si každý poslal kazetu svou. Tím se dotyčnému zase prodražilo poštovné, slevnilo inkognýto (vzhledem k občasnému prošťourání balíku ze strany autorit) a tak raději zanecháme malé násobilky.
Pro činnost se sháněním nahrávek bych mohl použít spoustu moc pěkných a výživných metafor, nevyjímaje tu o chcaní proti větru. Zkrátka šlo o to komunikovat po krkolomném obstarání jména či adresy buď prostřednictvím pošty (a s nadějí na odpověď padesát na padesát investovat do sladkých lákadel v podobě zaslání nějaké hudební chuťovky grátis, protože na obyčejný dopis reagoval málokdo), nebo přímo a to při sebemenší příležitosti - koncert, hospoda, osobní návštěva "na blind" - s kdejakým vohráblem, které mě nejdříve vyhodnotilo jako pohůnka tajné policie a potom odkázalo k dalšímu vohráblu, které mě odkázalo bud ˇněkam, nebo k dalšímu vohráblu, které mě odkázalo... tak dlouho, až jsem se zkrátka dostal ke zdroji, který už v té době dávno věděl, že jsem estébácký vyzvědač a nic mi neposkytl. Také jsem cestoval po vlasti s kazetovým double-deckem pod paží po vzoru "field-recordings" á la profesor John Lomax, Charles Seeger a jiné celebrity amerického universitního světa, já osobně mám z té doby čestné doktoráyt asi ze tří policejních služeben. Jedno zatčení obnášelo obžalování z rozkrádání socialistického majetku, když jsem se asi na deset minut napíchnul v čekárně olomouckého nádraží na místní zásuvku elektrického proudu, abych si veselou muzikou zpříjemnil čekání na vlak. Marně jsem při eskortu prosil a naléhal, že vzniklou škodu uhradím. Během oněch "field-recordings" jsem se blíže seznámil se spoustou zvukařů, někteří z nich mi tu a tam věnovali i blazeovaný pohled, víc se nenamáhali. Platila jakási přímá úměra, že čím oficiálnější koncert, tím méně komunikativní zvukaři. Ti vstřícnější z druhé strany černobílého spektra byli ovšem zase vesměs nekomunikativní z důvodů přechodné fyzické zchátralosti.
Je jisté, že pro prču samotnou vypichuju ty méně příjemné stránky businessu, ale nebýt spousty ochotných fandů, kteří mi vycházeli nezištně vstříc jen pro tu možnost sdílení, nebyl by katalog MDC tak rozsáhlý. Za všechny bych rád jmenoval například Janka Soldana z mého rodného Uničova, pořadatele soukromých androušských hudebních slavností, který dokonce sám jen tak pro radost vyráběl i obaly kazet. Z jedné jeho akce existuje třeba unikátní a hudebně velmi kvalitní záznam koncertu kapely POSÁDKOVÁ HUDBA MARNÉHO SLÁVY (osobně jejich produkci hodnotím v rámci českého bigbítu nejvýše), originální kazetu mi ovšem nějaký poberta odcizil při návštěvě přímo z bytu. Dnes je nahrávka, tedy druhá kopie, součástí katalogu vydavatelství BLACK POINT.
MDC nebyla zaměřená výhradně na punk, řídil jsem se osobním vkusem. Jen jsem se vyhýbal nošení dříví do lesa (tj. rozšiřování nahrávek z produkce FIST RECORDS - pod vedením hudebníka Mikoláše Chadimy -, "vydavatelství", nebo lépe "šiřitelství" zaměřené převážně na tzv. alternativní hudbu jako EXTEMPORE a ŠVEHLÍK) a nošení vody do studny (tj. rozšiřování nahrávek z katalogu Petra Cibulky, chartisty, který si vzal za úkol rozšiřovat, alespoň tedy zkraje, převážně tzv. undergroundovou hudbu jako PLASTIC PEOPLE a DG307). Alternativa a underground tehdy mezi sebou ideologicky směšně řevnil, kdo je jako větší sráč a kdo větší hrdina, a přitom všechno jedna rodina. Postupem času jsem zjistil, že MDC vlastně do sebe v podstatě absorbuje nahrávky z jakýchsi "oblastních buněk", produkujících muziku takříkajících ze středu své komunity. Existovaly ŠOT RECORDS, RYTMICKÁ MLÁDEŽ, STRES RECORDS, na Slovensku FUKKAVICA RECORDS, i Mašurky měly svůj KLIKOTOČ RECORDS, všechny ostatní firmy dnes k dohledání jak na stránkách OU, tak v rozličných disertačních pracích těch, co potřebují diplom.






Jediným vlastním výrobkem MDC bylo "album" kapely SMRT MLADÉHO SEBEVRAHA, velmi skočného oi punku od Vsetína pod rozmáchlou taktovkou kytaristy Romana Morocze. Roman mi tehdy přinesl domů asi pět odrbaných kazet jejich nahrávek, ze kterých se vybralo co třeba, sestříhalo, přetočilo, namnožilo - vyšly dva kusy a celý náklad byl mezi námi ihned rozebraný. Roman kazetu u mě při odjezdu vzápětí zapomněl. Přepsal jsem a přeložil texty pro distribuci za kopečky, vyrobil obal. Dnes je album v distribuci opět BLACK POINTU. Pokud obsahuje originální obal, je na něm anonymní silueta sebevraha (do které může každý dosadit foto svého fyzična), který se snaží zachránit před rychlíkem řítícím se z tunelu naděje svižným šplháním po laně, na kterém se krátce předtím chystal oběsit. Osobně jsem vyrobil asi tři desítky obalů pro různé kapely, které už ovšem dávno mohly mít svůj vlastní, o kterém jsem neměl potuchy. Těsně po převratu jsem svou kolekci obalů zapůjčil na jakousi výstavu zakázaného umění a od té doby koukám, kde nechal tesař díru. Někdy nosní dírku, jindy řiť- a furt piču, piču... Obaly nemáme, zkuste se zeptat příští týden!
Nejen produkci MDC, ale v podstatě celý svůj archív jsem během té doby z mě vrozené lakoty způsobenou vleklou industriální bídou vyhandloval za jiné nahrávky právě s Petrem Cibulkou a to za jiný hudební matroš. Zkrátka jsem nemohl cálovat ty nehorázné sumy, které požadoval. Sami považte: například nahraná kazeta C-90 stála bez dvou pětek dvěstě vočí, takže si našinec za týdení mzdu odnesl domů dvě kazety plus nějaký ten ilegální strojopisný magazín s podpisovou akcí navrch. A znovu zvažte: kolik čeho byste si vy osobně dnes sami rádi za svůj týdenní plat odněkud odnesli? Takže s pláčem ke křížku - včil už je snad jasné, kdo je " ta svině, která všechny nabonzovala", jak ve vstřícné předposranosti lomil žalostně rukama kdosi z nejmenovaného hudebního šiřitelství, když zvěděl, že kazety kolují nekontrolovatelně i mimo okruh prokádrovaných. Zbývá už jen zjistit, kdo tehdy vydával fanouškům a zájemcům o hudbu čisté lustrační osvědčení. Nebýt Cibulky nikdy by se tak masově nerozšířily nahrávky například báječných PSÍCH VOJÁKU, navíc v té nejvyšší možné kvalitě.
Otázku jak to měl Cibulka s financováním a následným vejvarem nalitým do vlastního chřtánu (jak šla šuškanda), nezodpovím, protože nevím a bylo mi to tehdy šumák. Co vím je, že jeho malý byt se podobal nahrávacímu studiu, celou obyvákovou stěnu zabíraly kazetové double-decky a cívkové magneťáky, které jely dnem i nocí, všude kolem různě odložené a štosované přišedší i neodeslané balíky. Vedl si pečlivě evidenci všeho, včetně návštěv, měl k tomu vyhrazenou objemnou knihu. A pak si pro mě přišli, jak se říká. Dostal jsem pozvánku od StB na pokec v souvislosti se zatahováním sítě v rybníku tej naší neoficiální kultury. Jooo, basa tvrdí muziku! Pan vyšetřovatel byl moc hodný mladý pán v šedém kvádru s kostkou, velmi šik bolševik, pořád cucal hašlerky, dokonce mi nabídnul, ale já odmítnul s tím, že už mám v krku knedlík. Pár hodin jsme si povídali, bylo ale vidět, že nic z toho co říkám ho kale nezajímá, dávno věděl všechno. Já jsem ale nevěděl nic a tak jsem pořád - s ohledem na sečtělost v rámci dobrodužné literatury - čekal toho druhého vyšetřovatele, toho zlého. Nepřišel. Pak táčky skončily a pán zavelel: "Tak jedem..!" "A kam?", vecu a on že k nám domů "trochu se porozhlédnout". Já měl sice doma uklizeno dávno, přesto mi srdce spadlo z kalhot mezi kolena. Ještě mi tak doma pod psací stroj podstrčí cihlu heroinu a já budu mít voplétačky s ouřadama! Vezli mě po pansku služební Volhou, ovšem směr Brno. Osmělil jsem se při vidině "s rozbitou lebkou do příkopy pad, plakala Maryčka Magdonová", že jako tudy cesta nevede a tak, a namoutě - oni to opravdu otočili, řidič se prý spletl. To už jsem byl ve voze Volze na koni a spustil nářky jako starý cigán: :"...chudobný som, nič němám pánko, prisámvačku, syn chorý, žena těhotná..." - což byla všechno pravda. Že jsem měl chrabře vykřikovat něco o povolení k domovní prohlídce, sedat si na zem a podobné výstřelky? Je vidět, případný hloupý čtenáři, že nevíš, jak rozkastovaná byla vrstva protistátních živlů, u táboráku přidám pár šťavnatých storek, anebo si přečti knihu "Nechte mluvit Kachtíka", kterou možná napíšu. Nakonec "šedaví pánové v zrcadlech kolem stěn" automobilu kývli, že k nám tedy nepůjdou (byla už přece jenom poledne, doba oběda, a oni zastavili zrovinka před zájezdním hostincem), když jim něco donesu do auta. Přinesl jsem myslím něco upečené v polooficiální Jazzové sekci a pár kazet od Cibulky s trochou té omáčky kolem, co také jiného byste od provařeného bonzáka čekali, že. A pak jsem se zase vrátil šťastně domů, žena že bude oběd a že skočí do onoho hostince pro knedlík... "Nikam! To už tady dneska bylo..!"


Osel

INNOXIA CORPORA "Je stále těžší otočit prst proti sobě" (2010)

Kvalitný punk-rock z Valašska hraný partou s názvom "Nevinná obeť" a ich zatiaľ ostatná samostatná doska. Túto kapelu som naživo videl iX-krát a vždy to malo "říz". Dobrá muzika, dobré texty. Ich prvú platňu s podobným názvom som sa napočúval najmä naživo, v podobe koncertov na spoločnom turné. Túto poslednú nahrávku zase najmä z prehrávača. A musím uznať, že aj po toľkých rokoch im to stále šľape.





http://ulozto.net/x6JZeQ2G/innoxia-corpora-je-stale-tezsi-otocit-prst-proti-sobe-2010-zip




-------------------------------

Good punk/HC from Czech. Maybe you can hear little bit of DEAD KENNEDY´S, but I.C. have really their own face.
If you want vinyl version, contact PHR - http://www.phr.cz/


Mišo

SOME OTHER PLACE "To Be Continued" (2003)

Príjemný post-rock/ambient z malebného mesta Tábor. CDčko mi daroval týpek čo tam hrával. Počas putovania južnými Čechami sme sa s Luckou krátko stavili aj v Tábore (viď: http://muzika-komunika.blogspot.sk/2010/10/taborova-muzika.html)a stretli sa s fajn ľudmi. A v pivničnej skúšobni miestnych kapiel som sa okrem debaty o tamojšej scéne dostal aj k tejto nahrávke.




http://ulozto.net/xNz7MJPh/some-other-place-zip


----------------------------------------------------------------------


Nice post-rock/ambient from Czech, released by Free Dimension Records.
Free Dimension is a D.I.Y. cultural organization comprised of musical groups, projects, DJ's, film makers and designers in the southern bohemian town of Tábor. It is a trade mark that envelopes the artists who perform, collaborate, create and present themselves there. Founded in 1996, Free Dimension Discotheque began as a collection of DJ's putting on dance parties. First they started producing concerts, then later records Free Dimension Records, recording studio Free Dimension Studio. The main purposes of the project are the act of collaborating through the arts, exchange of experience and information, mutual support and active participation.

Release info:

http://www.discogs.com/Some-Other-Place-To-Be-Continued/release/1014779


mišo

OSLÍ UŠI story pt. IV

"Continuing the story, humanity stumbles
gone is the glory, thereˇs a far distant rumble"

"Příběh pokračuje, lidstvo klopýtá
Sláva je pryč, je slyšet vzdálený rachot"

VAN DER GRAAF GENERATOR´s "AFTER THE FLOOD"





Po uzavření třetí a poslední kapitoly Oslích uší a po krátkodobém, o to však intenzivnějším rock 'n' rollovém životním stylu, jsem jednoho šedivého a kalného rána vlezl z mladické nerozvážnosti a v těžké kokot-covině do chlívku k pašíkovi (lidově: "mašurkovi") jménem Šavel Silvestr a vše bylo zase normalizačně pestr. Cituji kousek historie z oficiálních stránek undergroundového časákozpytu MAŠURKOVSKÉ PODZEMNÉ:

1991 – 1993 Rosťa Bezděk (pseudonym Osel) ještě v 80.letech opisoval a dále rozšiřoval Mašurkovské podzemné aniž redakce cokoliv tušila. Po tomto objevu byl nadšeně uvítán v redakčních řadách. Časopis pozvedl graficky a především obsahem. Současně ještě dělal punkový občasník Oslí uši, který patří k tomu nejlepšímu, co tady vzniklo a dodnes kupodivu nijak nezestárnul. V říjnu 1992 oba časopisy fůzují a Osel se stává u čísla 15 šéfredaktorem. Pak odchází po svých dvou nohou.

Titulní obálka č.13 byla vyvedena moc pěknou původní kresbou Oslíka a Mašíka drandícího na jakési pojízdné plošině, oba jako Večerníček rozhazující do vzduchu výtisky OU a MP. Psal se rok 91 a já jsem jako součást "přílohy" našeho plátku sepsal obsáhlejší slovník anglické sprostomluvy, tak jak jsem ji dříve pochytal hlavně ze zahraničních androušských fanzinů, což v té době byla věc nevídaná a neslýchaná. Fuck. Ten slovník a zároveň jakási mini-konverzační příručka se pyšnil bulvárním jan-ámosovským titulkem "BĚŽ DO PRDELE, TY KURVO ZKURVENÁ!" a já se téměř obával, že celá věc u cenzora Komínského neprojde. Inu: prošla, co by ne! Shodou okolností mi bylo právě v té době umožněno ( z mimořádné nouze a nedostatku angličtinářů) vyučovat řeč na místní průmyslovce, což bylo s ohledem na muj vnější "obal" také nevídané a neslýchané, o - leckdy lidově domýšleném - obsahu nemluvě. Protože jsem byl se žáky - na rozdíl od sboru pedagogů - zadobře, přitočil se během jedné hodiny ke mě velice spiklenecky mladý číman s tím, že má pro mě něco moc seznačního, z čeho bychom se mohli třeba také učit... "...a kurva( zkurvená)!", ujelo mi při nahlédnutí do matroše. Bylo pozdě na jakoukoliv akci, četné kopie už zhusta kolovaly po škole, aby byly vzápětí odchyceny. Nastalo vyšetřování, já jsem na pedagogické radě obdržel jeden "výtisk" a byl jsem požádán o vyjádření. Chvilku mi trvalo, než jsem se opanoval, zorientoval a pochopil, že se po mě nežádá "vyjádření" ve smyslu "vysvětlení", ale jen něco jako "odborný posudek". Se zadnicí zmáčenou potem jsem poté jako zdatný rétor velice moudře zahovořil a na závěr svého proslovu se od takové práce jako slušný pedagog štítivě distancoval. To zminˇuji hlavně proto, kdyby někdo pojal báječnou myšlenku zaměstnat mě jako tiskového mluvčího. Jsem schopen vykecat každou buznu i z globálního oteplování. Dodnes mě propalují neúhybné rentgenové oči matikáře, všeználka a kardinálního rošelijé na půdě školy vezdejší.
Na půdě MP, této konečně rozjeté androušské mašině, jsem byl šéfredaktorem, posléze redaktorem, posléze překladatelem, posléze přispěvatelem (mým posledním příspěvkem byla pravdivá tragikomická povídka o válečném střetu s hordou h-romských cigošů na vepřovském nádraží nazvaná "Osel a opice") a posléze - jak uvádí tiráž č.17 - "topičem a hlavním brzdičem". S odstupem času si obzvláště cením onoho dvojsmyslého "topič". MP se po mém odchodu samozřejmě nepotopilo, frčelo plnou parou vpřed. Na palubě v té době už stáli pevně rozkročení onačejší podzemní kábrtové: Olda Šíma, velmi kvalitní písavec (a šéf hudebního vydavatelství BLACK POINT ), který řičel do větrného tunelu: "Celý časopis je dost DOLEVA, jsem na to dost alergickej!" a Vladimír "Lábus" Drápal (později šéf GUERILLA RECORDS) také s kvalitním pérem, který to dotáhl v místě svého bydliště až na ředitele kulturáku. Všímavý Šavel Silvestr, v občanském průkazu řečený Pavel Komínek, tu a tam jako kozí bobek utrousil poznámku, že ve svých rozhovorech s underground V.I.P. také nemusí být Lábus vidět na každé otištěné fotce. Třetím výkonným komínem na impozantním Podzemnicu byl Halfskin alias Milan Mézl, velmi rád jsem četl jeho recenze psané obeznale (i když to asi nebude to pravé vořechové slovo), s nadhledem a vtipem. Svatá redakční trojice! To říkám bez špetky jízlivosti, MP mi v dobách svého rozkvětu přišlo jako taková malá česká obdoba celosvětově proslulého amerického HIGH TIMES (v překladu nejen "Nejvyšší čas", ale i "Čas zhulenosti"), z kterého se také přebíraly příspěvky. I v tom malém dobrovolném kroužku českého undergroundu obecně však bylo velmi oblíbeným sportem vzájemné mytí prdelí a okopávání kotníků, a tak si Mašurky díky soustavnému velebení marihuany a vnášení potřebných informací do každého čísla vykoledovaly od zlých jazyků přízvisko "Malý zahrádkář". Byla to hanebná odveta ze strany punkové redakce ANIMAL S.O.S., která se šeptandou dozvěděla, že komunita "piva a řízků" jejich fanzin, neustále zveřejnující fotky makaků různě trápených v laboratořích, nazývá posměšně "Opičí magazín". V té době jsem už ale stál notně stranou výpravného seriálu "džunglí a cirkusem", s č.15 jsem s prací sekl, smekl a rozběhl se za odhozeným širákem v dál. Zdlouha a špatně: zdálo se mi, že nemám věci plně pod kontrolou, zvláště když v jednom z čísel vyšly jako ilustrační doprovod mé koláže ve společnosti s kolážemi již zavedeného básníka a spisovatele Miroslava Huptycha, nebo když byl jako hotové dílo (!) zveřejněn můj teprve nahozený šmírák komiksu a povídky na pokračování, jednalo se o takovou parodii na Rychlé šípy. Nutno podotknout, že dílo pana Foglara bylo v úzkém levičáckém kruhu redakce, tedy mě a Šavla, považováno s úctou a jednotlivé zpotvořené citace prosakovaly v narážkách v písmu co chvila. Tehdy se mnohým čtenářům zdálo, jak jsem bokem zvěděl, že s Oslem asi nebude všechno (mo) mentálně až tak v cajku. Na vše jsem z nížin svých hlubin vysoce nazřel a se zíváním zhodnotil, že "To nejmenší co můžeme udělat je zamávat si", abych si tímto vypůjčil z titulu alba mých milovaných Van der Graaf Generator. A "After the flood", po mě potopa... Mašurkovské podzemné najelo na mělčinu až s číslem 25. a hnípá tam dovčil. Škoda lásky! Nebo Folcvágn..?
V rozsáhlém dokumentu České televize o historii rock n rollu v naší dvojocasé socialistické vlasti, ve které tak proklatě chyběly banány až se po převratu horlivým přičiněním vlastních obyvatel sama stala banánovou republikou, je o MP několikaminutový šot , ve kterém vystupuje vydavatel Šavel. Po shlednutí jsem jen zdánlivě smutně zahýkal, že do kamery také mohlo padnout, že rozebraného nákladu 1. 500 kusů ( č.1 začínalo s jedním jediným strojopisem a jsme -li u nákladu, tak jen pro srovnání: dříve zmiňovaný slovutný Maximum Rock ´n´Roll s celoplanetární distribucí měl kolem 10. 000 kusů a nikdy se zcela nevyprodal) se dosáhlo až po fůzi s OU, kdy MP převzalo i "členskou základnu" s velmi zvědavým očekáváním. A ještě drobnost: Šavel uvádí, že nikdo z redakce za svou práci nedostával z pochopitelných důvodů honorář. Musím na sebe prásknout, že mě osobně kdysi vyplatil dokonce několika tisícovkama, jenž ale vzápětí nepříjemně znehodnotil nejapnou poznámkou, že to je "na to kolo pro tvý děti", když prý tak pořád skuhrám, že jsem díky MP věčně švorc. Už si nevzpomínám, ale mám dojem, že mé děti mrkev pro Osla ostrouhali. A já se probudil do dalšího šedivého a kalného rána se strašidelnou kokot-covinou...


Osel

Záznam z turné ČAD / ROVNOU CHODBOU (video)

VHS-rip s krátkym záznamom zo spoločného turné kapiel ČAD a ROVNOU CHODBOU po (Východnom) Nemecku, rok 2003.
Grind/rip-core vs. chaotik-punk/HC.







------------------------------------ VIDEO ------------------------------------------------


http://uloz.to/xeqjWGKw/title-0101-avi


-------------------------------------------------------------------------------------------


More info/photo:

http://muzika-komunika.blogspot.sk/2013/01/rovnou-chodbou-foto-2003.html


mišo

Garáže pod Prístavným mostom XIII.

Po rokoch-rokúcich som sa konečne dostal ku zdigitalizovaniu vidokazety na ktorej je okrem iného zaznamenaných aj niekoľko koncertov z Garáží pod Prístavným mostom.
Sú to v podstate len krátke niekoľkominútové fragmenty z koncertov a hoci sa dala ťažko na nich dobre zachytiť a vidieť tá jedinečná atmosféra, je to aspoň istá referencia o tamojšej scéne z rokov minulých. Všetky zaznamenané koncerty sú z roku 2003.



------------------------------------- VIDEO ---------------------------------------------------


http://ulozto.sk/xA3KDBeW/title-0301-avi


-----------------------------------------------------------------------------------------------


Na videu je záznam z troch koncertov:



S.I.K.A./ FESTA DESPERATO/ AD CALENDAS GRAECAS - kde S.I.K.A. v plnej paráde produkuje svoj bezhlavý tHrash v štýle HERESY či LÄRM pustených pospiatku, FESTA v čele s pôvodným spevákom Mirkom zabíja a Kalendáre vo výbornej forme rozhýbali aspoň časť publika.


---------------------------------------------------


IF THERE IS A HOPE /BOZOKA/ SOULEMIGRE

Dve emo-core kapely s Bratislavy (o oboch viac info v archíve blogu) a holandskí SOULEMIGRE. A tuším že IF THERE IS A HOPE tam hrali svoj úplne prvý koncert.


---------------------------------------------------





S.I.K.A/ ROVNOU CHODBOU/ VERGE ON REASON

Sranda, s ROVNOU CHODBOU tu máme nahraté tri pesničky a všetko sú to covery. Prvý je "Svet naopak" od RIOT IN OPERA, druhý "Smogalarm" je od (východo)nemeckej kapely L´ATTENTAT a posledný "Útok na špicu hitparády" od ZÓNY A.
S.I.K.A set tu nie je zaznamenaný.


-----------

Poradie kapiel na videu: S.I.K.A./FESTA DESPERATO/AD CALENDAS GRAECAS/IF THERE IS A HOPE/BOZOKA/SOULEMIGRE/ROVNOU CHODBOU/VERGE ON REASON

-----------

EXTRA vďaka patrí Whackovi za pomoc zo zostrihaním videa.

-------------------------------------------


Video-recordings from our Garage-practice room, where we organized some D.I.Y. concerts couple years ago.



Mišo